I tento rok pokračovalo zasahování státní moci do umělecké podoby divadel, kdy rozhodují úředníci namísto povolaných odborníků. Způsob odvolání uměleckého šéfa kladenského divadla Daniela Přibyla či ředitele opavské scény Karla Drgáče jsou dva příklady za jiné. Bohužel jsou tyto zásahy nezřídka podporovány i zevnitř souborů způsobem, který připomíná děti vybírající si nejhodnějšího, nikoli nejschopnějšího učitele.

I tento rok se některé soubory ocitly v existenční nejistotě. Zatímco na počátku roku se podařilo stabilizovat situaci ústeckého Činoheráku, nevyjasněný zůstává osud pražského Divadla Komedie, jehož stávající soubor Divadlo Company.cz má dotaci jen do konce sezóny, a o dalším naplnění prostoru, kterým kráčela divadelní historie, se zatím nic konkrétního neví.

Boj o přežití svedlo pražské Divadlo na Fidlovačce a momentálně svádí Divadlo v Řeznické, jež zůstalo bez pražské grantové podpory stejně jako Divadlo Bez zábradlí. O vlásek unikla Viola a oddechnout si může i Semafor. Ovšem na jak dlouho?

O víceleté granty na 2017– 2020 usilovalo na Magistrátě hl. m. Prahy jednapadesát projektů, uspělo jich patnáct.

Financí na kulturu není dost, to dobře víme. Ale co je horší, i to málo se stále rozděluje, alespoň v případě státních grantů, nesystémovým způsobem, kdy větší část peněz proteče podzemními kanály bez vlivu komisí odborníků k tomu určených.

Divadlo, jak to konstatuje už Shakespearův Hamlet, prostě jen zrcadlí stav společnosti. A není jeho vinou, že je to společnost prorostlá korupcí a nestandardními řešeními,