Hlavní obsah

RECENZE: Ve finském sci-fi románu muži zvítězili

Právo, Klára Kolářová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Román Jádro Slunce autorky Johanny Sinisalo si pohrává s myšlenkou, jak by vypadala finská společnost 21. století, kdyby byl zakázaný alkohol, drogy, moderní technologie a ženy by byly přísně rozdělovány a šlechtěny – buď na typ vhodný k rozmnožování, nebo k práci.

Foto: Odeon

Johanna Sinisalo Jádro slunce

Článek

Hrdinka Vanna se narodila jako morlok (žena, která je sterilizována a pak působí pouze jako pracovnice), ale je vychovávána jako eloj (žena, která je vhodná pro manželství a mateřství). Eloje mají snazší život, a tak Vanna předstírá řídké uvažování a naivitu, aby byla už jako malé děvče do této kategorie zařazena.

Cesta k pohodlné budoucnosti však není přímočará. Po tragické události v rodině hledá útočiště v drogách. Ty je v bedlivě sledované společnosti těžké nalézt, zbývá však jedna možnost – chilli papričky obsahující kapsaicin, který navozuje pocity štěstí. Hrdinka a její partner zkoušejí, jak bude člověk reagovat na obrovské množství této látky. A vyšlechtí zcela přelomovou odrůdu chilli – Jádro Slunce.

Sinisalo si zručně a vtipně pohrává s různými typy textů, kterými svůj svět buduje. Kromě Vanniných dopisů psaných sestře zařazuje do knihy pojednání o výhodách šlechtění žen nebo morality pro mladé eloje. Pobaví třeba variace na Červenou karkulku, kdy je dívka fatálně zavržena, protože odmítla princovu nabídku, jenž se vychytrale přestrojil za vlka.

Přesto, pokud mělo být Jádro Slunce kromě jiného také satirickým komentářem k hlasům proti emancipaci žen, drží se příliš jednoduchých schémat. Jedna z nejzajímavějších feministek současnosti, Nancy Fraser, řeší ve svém myšlení otázku solidarity a nárůst chudoby spíš než to, s jakými reakcemi se žena setká, když vyjde ven nenamalovaná.

Vítězi v této vizi finské společnosti jsou muži – mohou si vybrat, jestli si chtějí vzít dokonalou hospodyňku, nebo se stýkat s ženou, která jim na všechno poslušně nekývne. Volba je pro ně jednoduchá a pro čtenáře předvídatelná. Právě ve své jednoduchosti Jádro Slunce jako celek klopýtá.

Eloje jako ženy, jejichž ženskost je dovedena do absurdna, jsou zpočátku zábavně děsivé a připomenou třeba robotické stepfordské paničky, ale opakované demonstrování jejich intelektuální omezenosti se stane únavným. Postavy v románu mají příliš jasně dané vlastnosti a cíle a nedokážou překvapit. Jediná Vanna se z předem nalinkovaného hracího pole vychyluje.

I přes výtky je Jádro Slunce pozoruhodnou knihou. Sci-fi romány, v nichž je strašákem společnost, ne roboti nebo mimozemšťané, jsou často důležitým varováním před radikalizací, která je nebezpečná ve všech podobách.

Johanna Sinisalo: Jádro Slunce
Odeon, překlad Linda Dejdarová, 344 stran, 299 Kč

 Celkové hodnocení: 70 %

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám