Článek
Bylo složité spolupracovat se symfonickým orchestrem?
Byla to pocta a samozřejmě i odpovědnost. Setkala jsem se při tom s věcmi, na které jsem dosud nebyla zvyklá. Lidé ze symfonického orchestru například chtěli, abych se naučila noty. Snažila jsem se jim vyjít vstříc, ale teď, když je po nahrávání alba, musím přiznat, že je stále neumím. Při realizaci desky jsem se totiž spíš soustředila na to, abych v písních byla osobitá. Kvůli tomu jsme se nakonec dohodli, že učit se noty je zbytečné, když mi jde především o to, abych písničkám dala svůj vlastní pocit.
Takže jste z toho vybruslila…
Obecně vzato byla příprava na nahrávání desky úplně jiná, než když jsem se chystala točit tři svá předcházející řadová alba. Při nich jsem vždycky dostala demosnímky, měla si je naposlouchat a naučit zpívat s českým, případně anglickým textem. Když jsme se chystali na natáčení vánočního alba, nikdo mi žádné demosnímky neposlal, ale přišly mi partitury.
Z nich jsem nepochopila nic, a tak jsem oslovila svého pianistu Jiřího Zabystřana, aby mi s nimi pomohl. V podstatě mi písně předehrál a já se je na tom základě mohla naučit. Upřímně řečeno jsem v učení se not a partitur neviděla přínos, když se to dalo udělat jinak a výsledek je možná lepší. První část alba jsme nahrávali loni, druhou letos v létě. Letní natáčení bylo uvolněnější, protože už jsme orchestr i já věděly, co od sebe vlastně můžeme čekat. Možná je to na té desce trochu znát.
V čem je váš interpretační přínos písničkám?
V takových těch kudrlinkách. Někdy místo jednoho tónu zazpívám tři, anebo mám ráda takzvané předrážení a ráda si hraju s barvou hlasu.
Z interpretů, jejichž písničky jste si vybrala, je vám asi věkově nejblíže Kelly Clarksonová. Oslovuje vás její repertoár?
Původně ne, ale když jsem si v rámci příprav na natáčení poslechla její vánoční desku, mile mě překvapila. Měla jsem pocit, že máme podobný přístup. Obě se snažíme dělat populární hudbu a obě v ní prosazujeme svůj pěvecký názor a individualitu. V její interpretaci vánočních písniček jsem cítila jen ji, nikoho jiného. Řadím ji proto ke zpěvačkám, které mám ráda.
Platí to i o Céline Dionové?
Od té doby, co jsem před šesti lety vyšla ze SuperStar, hledím k metě, na které je Céline Dionová, a vnímám ji jako tu, na niž bych se chtěla také dostat. Je to krásná zpěvačka v nádherných šatech, která svým zpěvem těší halu plnou diváků. V českých intencích mi ji připomíná Marie Rottrová. Je to také dáma, a když začne zpívat, lidé v sále oněmí a jsou šťastní.
Obě na to ale potřebovaly spoustu času…
Marie Rottrová se proslavila ve třiceti letech. Mně je jednadvacet a mám tím pádem ještě devět let na to, abych na tom pracovala. Bude to tvrdá dřina a možná to bude chtít trochu změnit styl a zpívat takříkajíc větší věci, aby vynikl můj hlas. Upřímně řečeno však nevím, jestli je na takový způsob prezentace Česká republika připravena. Přijde mi, že se teď u nás spíš jen tak písničkaří a největší umění je v textech, ne v silných a výrazných hlasech.
Za těch devět let se to může změnit.
To máte pravdu, a doufám, že se to stane. Myslím si, že podobnou cestou jde například Martin Chodúr. Je to takový český Tom Jones, tedy zpěvák s velkým hlasem. Podle mě je dobré, že se zaměřuje především na sortu lidí, která ho bude poslouchat proto, že má nádherný hlas. Byli jsme v jednom ročníku SuperStar, on ho na rozdíl ode mě vyhrál, a líbilo by se mi, kdybychom to společně u nás prolomili a naučili lidi poslouchat velké hlasy.
Nepřipravujete se tím tak trochu o přirozenou mladickou potrhlost?
Neřekla bych. Nikdy jsem taková nebyla. Jsem pohodová, klidná, nic moc mě nerozhází, a když už, tak se u toho směju. Kdybych byla ve svých písničkách, jak říkáte, potrhlá, bylo by to neupřímné, protože jsem taková nikdy nebyla. Není to můj styl, a myslím si, že by mi to ani nikdo nevěřil.
Vaše předešlé album ukázalo, že máte opravdu velice silný, vyspělý a výrazný hlas, nicméně nejste žánrově vyhraněná. Jaké písně tedy chcete zpívat?
Chtěla bych se zaměřit na příjemné písničky, které posluchače takříkajíc pohladí. V nich bych pak chtěla naplno využít svůj hlas. Na jaře příštího roku plánuju takový projekt, ve kterém chci jako zpěvačka předvést i něco jiného, než jsem nabízela dosud. Mám nápad i na videoklip, který bych k tomu natočila. Výsledkem by měla být píseň, jež bude mou zpovědí o šesti letech na hudební scéně. Chtěla bych se do toho zapojit i autorsky, což bude nová poloha, neboť jsem se o to v minulosti prakticky nepokoušela.