Článek
Bylo by naivní od této kapely očekávat jakoukoli zvukovou či stylovou změnu. Bylo by to ostatně i technicky nemožné, protože například zpěvák Igor Timko má tak charakteristickou barvu hlasu, že výraz No Name tvoří z padesáti procent. Je tu i textařský rukopis a sound, který je vlastně velmi milý, čitelný, přitom neagresivní.
Na kolekci S Láskou (kapela na velkém L v názvu trvá) je tedy všechno, jak má být. Je to souzvuk všech dosavadních kroků skupiny, jejich potvrzení a po aranžérské stránce i prohloubení. To především v písničce Tango s dejinami, která má zajímavý text o nepoučitelnosti člověka a – jak název napovídá – objevuje se v ní rytmus tanga, hudby mnohem agresivnější, než je zvuk nové desky No Name.
Každá z písní na desce se v následujících měsících může stát hitem, stejně jako každá může skončit v dlouhé frontě dnes možná trochu bezejmenných skladeb, které kapela napsala a neprosadily se přes ty lepší, přijímané.
No Name se svou práci dobře naučili a vykonávají ji s oddaností a touhou k posluchačům promlouvat i prostřednictvím textů. V textech volí témata, o nichž se už popsaly stohy papírů, tedy lásku a vztahy, stejně tak filozofují o tom, že život není jednoduchý a tu a tam může překvapit.
Nejsou to převratné myšlenky, ale Igor a Ivan Timkové, autoři textů na desce S Láskou, mají vkusný jazyk, volí vhodná slova, jsou srozumitelní a i nemilé věci (třeba to, že nelze život prožít jen s láskou k jedné ženě) sdělují tak vlídně a vlastně šibalsky (což je už záležitost pěveckého výrazu Igora Timka), že není těžké myšlenku přijmout.
To jsou No Name. Nikdo z nás si přece nepřál dostat je na novém albu jiné než obvykle.
| No Name: S Láskou |
|---|
| No Name, 40:19 |
Celkové hodnocení: 75 %