Článek
V průběhu nahrávání alba skupinu opustil zakládající člen, saxofonista a výhradní textař Tomáš Belko. Byla to velká komplikace?
Tomáš odešel zvláštním způsobem, trochu jako Brian Wilson z Beach Boys. Ale příliš nás to nevykolejilo, protože všichni víme, že nemá, na rozdíl od nás, rád živé hraní. Proto s tím kapela tak trochu i počítala. Dal nám asi padesát textů, tudíž jsme měli i do zásoby, kdyby náhodou dal Sto zvířat vale nadobro.
Kdyby se tak stalo, oslovili byste jiné textaře?
Určitě ne. Skupina Sto zvířat se rovná Tomáš Belko, text. Vždy jsem psal hudbu na jeho texty a on byl pokaždé hlavním popudem k tomu dotlačit vláček definitivně do depa.
Podle jakého klíče jste vybírali texty na budoucí desku?
Rozhoduje první přečtení. Něco zkrátka člověka hned osloví, takže se k tomu později vrátí. Některá slovní spojení mě natolik inspirují, že už si u nich představuji, jaká hudba by byla ideální. Neumím psát tak, že si sednu k pianu, koukám na Hradčany a sypu hit za hitem.
Tentokrát jsou texty na poměry kapely dost depresivní. Máte podobný pocit?
Možná mohou působit poněkud temně, ale Tomáš si vždy dokázal uchovat mírně cynický nadhled, kterým případnou bezvýchodnost otupil. Proto se také album jmenuje Ministerstvo mýho nitra. Je to nejednoznačný název a každý si ho může vysvětlit po svém. Vtipkujeme, že si musíme uvědomit, kdy odchází podzim života a přichází jaro smrti. A Tomáš Belko k tomu dodává – pokud se umění bojí smrti, stává se kýčem.
Odkud jste čerpal hudební nápady?
Především jsem chtěl, aby bylo album pestré. Někdy mě napadlo posmutnělou náladu textu ještě podpořit, jindy je to postavené na kontrastu smutných slov a veselé muziky. Na zkoušce už po prvním přehrání podle výrazů muzikantů poznám, jestli je to dobré, nebo ne. U téhle desky byl minimální odpad, většinou jsem si nepovedené skladby vyhodil já sám. Za ta léta už vím, jak se skládá písnička, ovšem zároveň je to víc a víc obtížné.
Bude křest v Lucerně něčím zvláštní?
Už tím, že v Lucerně před námi hráli Louis Armstrong a Ray Charles. Pak tím, že vystoupí všichni bývalí členové kapely a všichni nadšeně souhlasili. To je pro mě jako kapelníka velká satisfakce. Pozvali jsme také hosty, kteří zazpívají vždy jednu naši píseň. Budou to Márdi z Vypsané fixy, Petr Fiala z Mňágy a Žďorp, Jarda Svoboda z Trabandu a Míra Císler ze skupiny Kníry. Divadlo Vosto5 předvede v pauzách forbíny v mírně werichovském stylu. Celé to bude trvat tři hodiny, s klasickou přestávkou uprostřed.
Když kapela vznikla, vytyčili jste si mety?
To je zapeklitá otázka. Nejdříve jsme měli opravdu raketový start, protože jsme hodně hráli. Jenže pak šla návštěvnost lehce dolů. To nás zklidnilo a začali jsme razit politiku udělat každý rok o jeden schod navíc. Můj táta je letecký modelář a vždycky mi říkal, že čím pomaleji jdeš nahoru, tím pomaleji budeš i klesat.