Pořadatelé přes noc přivezli další přenosné toalety a návštěvníci se zřejmě natolik poučili, že se nejspíš před příchodem na nedělní program do areálu festivalu nasytili ve městě. V neděli už totiž byly fronty na toalety krátké, stejně tak na jídlo i vstup.

Mnohem větším problémem bylo, že se zvuk na dvou souběžně hrajících pódiích překrýval a působil v posluchačových uších značný chaos. Když Crystal Fighters začali své vystoupení z neznámých důvodů o pětačtyřicet minut později, přičemž na vedlejší scéně po patnácti minutách jejich setu zahájili ten svůj hlasití němečtí rockeři Beatsteaks, v podstatě to mohli prvně jmenovaní zabalit, protože svým jemnějším soundem na tah Beatsteaks nestačili.

Přitom právě Crystal Fighters patřili k nepříjemnějším zjevením nedělního programu. Jejich alternativně-taneční písničky mají výrazné melodie, podání je vzhledem k přítomnosti mužského a ženského hlasového souznění barevné a celkově jsou písně londýnské formace svěží.

Titulní skladba z bondovky nezazněla

Program druhého dne Lollapaloozy nabízel zajímavější sestavu účinkujících, než tomu bylo v sobotu. Závěr například obstarali britští Muse, největší hvězdy celé akce, kteří vedle několika starších skladeb prezentovali i ty z letošního rockově znějícího a tematicky ponurého alba Drones. Ponechali si přitom naživo monstrózní zvuk, který kromě hry tříčlenné sestavy s koncertním hráčem na klávesové nástroje dotvářejí předtočené linky, a to ve značné míře. S písněmi z aktuálního alba se ale naživo nevytratila rozmáchlost soundu, stejně tak propracovaná vizuální stránka celé show. Muse tedy vlastně ničím nepřekvapili. Jejich koncert byl ale přesně takový, jaký by měl uzavírat velké festivaly typu Lollapaloozy.

Britský zpěvák Sam Smith naopak zklamal. Na pódiu se na začátku rovnou přiznal, že je nachlazený, potom se pochlubil, že před pár dny nazpíval titulní písničku pro bondovku Spectre, v Berlíně ji ale nepředstavil a soustředil se na písničky ze svého veleúspěšného alba In The Lonely Hour (2014). Jeho hodinka na pódiu pak byla poněkud utahaná a falzet, jenž během ní při zpěvu často používal, zněl v určitých vyšších polohách až nepříjemně. Navíc Smithovi scházela lehkost, kterou má například ve svém koncertním bloku jeho ostrovní souputník John Newman. A tak na závěr zazpíval hit Stay With Me, publikum mu zatleskalo a pak si na něho možná už ani nevzpomnělo, protože jeho koncert tak nějak prošuměl.

Nadějní Wolf Alice

Mnohem zajímavější bylo třeba vystoupení skotských popových písničkářů Belle & Sebastian, kteří byli úžasní kvůli své civilnosti, lehkosti a přirozenosti, s jakou nabízeli jednu příjemnou písničku za druhou.

Američtí My Morning Jacket zase připomněli dřevní stoner rock, tedy syrovou a drásavou hudbu, kterou opatřují propracovanými aranžemi a schopností nastolit vedle melodických linek důmyslnou atmosféru vtahující posluchače až k samému jádru písniček. Vydrželi to tak celou hodinu a bylo to podané se samozřejmostí zkušených rockových bardů.

Takhle to na Lollapalooze vypadalo, když Muse vystřelili nad hlavy diváků konfety.

Takhle to na Lollapalooze vypadalo, když Muse vystřelili nad hlavy diváků konfety.

FOTO: Jaroslav Špulák, Právo

Stereophonics z Walesu začali koncert výtečně a razantně. Brzy ale nasadili volnější skladby i balady, a tak jejich vystoupení takříkajíc spadl řetěz, který nahodili zpět až v posledních patnácti minutách. V nich totiž ukázali, jak dobré melodie ve své diskografii z minulých let mají.

Příjemným překvapením byla v úvodu nedělního programu hrající londýnská indierocková kapela Wolf Alice. Táhla ji na tvrdém rockovém pozadí v podstatě velmi jemně zpívající Ellie Rowsellová, jež už disponuje rysy rockové osobnosti. Z vystoupení prýštila mladistvá radost, která se u této pět let existující formace rovná rutině starších formací.

Syrovým zvukem odhalujícím zajímavé melodické linky disponovali newyorští Brand New, strhující koncert nabídli v neděli také němečtí Beatsteaks.

Za rok na viděnou

Po kritickém součtu obou dnů nicméně dlužno konstatovat, že nezajímavější a nejzábavnější vystoupení na berlínské Lollapalooze odehráli v sobotu FFS, tedy Franz Ferdinand ve společném projektu s kapelou Sparks.

Festival navštívilo 45 tisíc diváků, bylo vyprodáno, a při odchodu z něho si nebylo možné nevšimnout velkými písmeny napsaného pozvání na Lollapaloozu 2016. Nejspíš opět v Berlíně.

Lollapalooza
Tempelhof, Berlín, 12. a 13. září

Celkové hodnocení: 75%