Tvůrce ovlivnil bezpochyby Adolf Hofmeister, v jehož ateliéru studoval, dále italský manýristický malíř Giuseppe Arcimboldo, ale také halucinogenní snovost surrealismu a Máchův romantismus. Všechny tyto inspirační zdroje do sebe nasál a vytvořil z nich vlastní pohled na věčný souboj života a smrti.

Na výstavě najdeme díla, která ještě nikdy nebyla veřejně prezentována. Ale u všech vystavených prací, ať už černobílých, či barevných, překvapí Vyleťalova schopnost pronikat k samotné esenci hmoty a z gruntu ji proměňovat tvarově i ideově.

Jako by se výtvarník zamýšlel nad tím, proč ta která věc je vlastně takto strukturovaná a co by to s její vizuální kvalitou udělalo, kdyby byla nahlížena z jiného zorného úhlu. Tam, kde využívá pouze černobílou formu zobrazení (černá linie na bílém papíře), jde až na samotnou dřeň našeho vnímání.

Hlavy, které najdeme na těchto dílech (jednu z nich Vyleťal pojmenoval například jako hlavu jezdce z Apokalypsy), spíše děsí, než působí pozitivním dojmem. Ovšem i krása, která nám vyvolává mrazení v zádech, je krása.

Výtvarník Josef Vyleťal čerpá ze surrealismu, manýrismu i romantického malířství.

Výtvarník Josef Vyleťal čerpá ze surrealismu, manýrismu i romantického malířství.

FOTO: katalog výstavy

Lebka, ten starobylý symbol smrti a zániku, je v tomto případě fundamentem, na kterém vyrůstá další tvář. Možná démona, možná krásné dívky nebo dravého predátora. Dokonce by se dalo říct, že je výtvarníkovým cílem všechny tři formy prolnout do jedné. Dürerovsky pojatá forma smrti, která metamorfozuje do dalších dimenzí.

Barevné práce jsou vnějšímu pozorovateli přístupnější. Ale pouze jen na první pohled. Barva je sice transparentním vodítkem, ale člověk se na ni nesmí příliš upnout, protože mu začnou unikat další poloskryté a skryté smysly. Výtvarník si většinou vystačí se žlutou, modrou, šedou a červenou, mnohdy v jednom díle ani všechny výše uvedené nevyužije. Jeho hlavním cílem je navodit intenzivní dojem čehosi astrálního a neuchopitelného.

Jako centrální motiv vždy používá konkrétní věc, hlavu antické sochy, ruce, lebku nebo románská okna, ale kolem nich pokaždé rozprostře abstraktní závoj mlžného oparu. V něm prolíná barvy, tvary i symboly. Ve výsledné formě některé práce velmi připomínají psychologické Rorschachovy testy, zkoumající intelekt a osobnost.

Díla vlastně také fungují jako test našeho intelektu a fantazie. Ale také jako příklad toho, že negativní energii lze díky bohatému vnitřnímu životu přetavit do pozitivní formy. Výtvarník totiž vytvořil cyklus kreseb Apokalypsa ve výkonu trestu. Dostal ho za dopravní přestupek, který spáchal roku 1976. Sám to v jednom dopise, jehož text je uveden na panelu mezi ostatními díly, dokonale charakterizoval.

Uvedl v něm, že hrůzy Apokalypsy jsou perspektivní, pokud mohou dodat komukoliv námět k zamyšlení nad sebou samým. Souboj s vlastním egem však sváděl nejen umělec, ale před každým jeho obrazem i my samotní.

Celkové hodnocení 80 %