Díky tomu posouvá Thér svůj výtvarný výraz mimo běžná měřítka až do nové estetické kvality. Jde mu o to, přesvědčit vnějšího pozorovatele, že vše, co obvykle vnímá, může vnímat odlišně a nemusí nutně ulpívat na přesně daných vizuálních dogmatech.

Jako základní esenci, se kterou posléze pracuje, využívá nahé tělo ženy, tajemnou krajinu, smutnou Monu Lisu, reklamní poutač, nebo dokonce skelet starého automobilu. Na tomto pevně daném základě pak pomocí vlastní imaginace začíná stavět svou vlastní konstrukci. Některé jeho koláže připomínají surrealistické vize, jiné se posouvají až do říše analytického kubismu. Barvu Thér používá spíše k podtrhnutí tvarové dynamiky, aby ukázal vnějšímu pozorovateli, kam má upřít svůj zrak.

Josef Thér se v některých dílech dotýká až analytického kubismu

FOTO: katalog výstavy, Právo

Černobílé koláže prospívají především erotizujícím křivkám. A je lhostejné, jestli jde o skutečnou krajinu, či krajinu těla. Ladnost těla stromu i ženy splývají najednou v jeden estetický zážitek. Obojí je ještě navíc pokryté zrnitou mlžnou krustou, která vytváří dojem imateriální neuchopitelnosti.

Barevné kubistické koláže mluví naopak jasně definovatelnou výtvarnou řečí. Ostré hrany geometrických tvarů pronikají sebou navzájem. Roviny záměrně zkosené vytvářejí zcela odlišné pojetí reality. V některých případech je výtvarník dokonce použil jako jemný abstraktní závoj, za kterým tušíme konkrétní a vzrušující tělesnost. Ale pouze tušíme, protože Josef Thér nechce nic naplno odhalovat. Když Leonardovu Monu Lisu skryje do tvarové a barevné surrealistické krajiny, věří, že my ji nakonec objevíme v plné kráse.

Vodítkem nám jsou její známé posmutnělé oči, ale zbytek se propadá do nekonkrétního bezčasí. Kam až nás dovedou, neví ovšem ani výtvarník sám.

Josef Thér: Výběr z tvorby
Městská galerie Zázvorka, Nové Město nad Metují, do 13. září

Celkové hodnocení: 80 %