Pětice z britského Sheffieldu přišla na svět v roce 1977. Během osmatřicetileté kariéry vydala deset studiových alb, dvě koncertní a padesát singlů. Cenu Grammy na kontě sice nemá, získala ale dvě American Music Awards.

V sedmdesátých letech patřila k hlavním představitelkám Nové vlny britského heavy metalu. Později se ale od žánru odklonila a začala operovat v oblasti hard rocku spojeného s glam metalem. V jejích písničkách je razantní kytarový základ, nad něj se nicméně prodírá melodická pěvecká linka a v mnoha písních také až stadiónová zpěvnost skladeb.

Pražský koncertní program ale v tom duchu veden nebyl. Pravda, na úvod zazněla Rock! Rock! (Till You Drop) a hned po ní legendární Animal. Během večera ale došlo na sólo baskytaristy Ricka Savage, sólové momenty prožili i kytaristé Phil Collen a Vivian Campbell a rytmickou chrabrost ukázal jednoruký bubeník Rick Allen, který před lety přišel při autonehodě o levou horní končetinu a k bicím se vrátil s pedály, jejichž prostřednictvím obsluhuje soupravu tak, jako by byl fyzicky zcela v pořádku.

Obstojný, ne vynikající výkon

Pozitivní stránkou koncertu byla obrovská zadní projekce, jež nabízela detailní pohled na dění přímo na pódiu, animace k některým písničkám a při skladbě Hysteria i záběry z dávných časů, kdy byl ještě členem kapely Steve Clark, jenž se v roce 1991 předávkoval směsí drog a alkoholu.

Koncert Def Leppard měl slušný zvuk, trval hodinu a čtyřicet minut a gradoval písněmi Hysteria, Let’s Get Rocked, Pour Some Sugar on Me, Rock af Ages a Photograph. Pěvecký výkon Joe Elliotta byl obstojný, ne však vynikající, a kytaristé se s vokály občas zapomněli a nechali vše na frontmanovi. Ten pak zazářil v písni Two Steps Behind, kterou zpíval a doprovázel se zároveň na akustickou kytaru.

Britská formace odehrála poctivý rockový koncert. Nevyhýbala se starým koncertním zvykům a současně ctila moderní rockový zvuk, který svým albům v posledních letech dávala.

Celkové hodnocení: 70%