Po neúspěšném účinkování tuzemských interpretů v letech 2007 až 2009 u nás zakořenil mýtus, že Eurovision Song Contest je směšná, povrchní a od základu prohnilá soutěž, ve které mohou uspět jenom podivní zpěváci, podivné písničky, a vůbec ne ty naše. Není to pravda.

V loňském roce sice vyhrála vizuálně kontroverzní Rakušanka Conchita Wurst, ale její triumf měl silné sociální pozadí. Předtím prvenství získali vynikající a talentovaní Emmelie de Forest z Dánska, Loreen ze Švédska, Eldar a Nigar z Ázerbajdžánu či Marija Šerifovič ze Srbska s nádhernou baladou Molitva.

Naprostá většina účastníků zpívá na přehlídce vkusné a obrazu současného evropského popu odpovídající skladby, jejichž cílem je stát se hity, nadále se pohybovat v oblasti popu a naplňovat jeho zábavné a pokud možno umělecky obstojné poslání. Jakkoli alternativní či pouze zábavné skladby vystupují na povrch jenom proto, že jsou zvláštní. Jejich faktická životnost s koncem soutěže padá.

Česká republika se do Eurosongu vrátila po šesti letech a naše veřejnoprávní televize, která je garantem naší účasti, se rozhodla písničky od autorů objednat a vybrat tu nejlepší, respektive tu, která bude mít největší šanci uspět. Tento způsob je legitimní a pravidla soutěže ho umožňují.

Do Vídně odjeli Jandová a Bárta, dva kvalitní zpěváci, kteří tam odvezli písničku, jež naprosto odpovídá charakteru soutěže. Nadto zcela konkurenceschopnou, zajímavou svou bondovskou atmosférou, emotivními melodickými linkami a současně civilností, s jakou se rozhodli ji podat. Angličtina v textu je logickou volbou, protože Eurosong není lokální soutěž, nýbrž přehlídka, na kterou se mohou dívat lidé ve více než čtyřiceti zemích. Lepší propagaci žádná česká skladba v posledních šesti letech neměla.

Ve čtvrtek večer Hope Never Dies zazní. Po poslechu všech sedmnácti soutěžních skladeb z druhého semifinále je jisté, že sama o sobě ostudu neudělá. Pokud ji Jandová a Bárta dobře zazpívají, mohla by klidně postoupit do sobotního finále, což by byl úspěch.

Konkurence je ale velká. Vynikající jsou Švéd, norská dvojice, zpěvák z Ázerbájdžánu, Portugalka, náramná je zpěvačka z Lotyšska, Irka i zástupkyně Malty. Hope Never Dies se ale jejich písním co do autorské kvality vyrovná.

O tom, jak dnes večer dopadne, rozhodnou televizní diváci a národní poroty. Pokud usoudí, že by si Jandová s Bártou jejich hlasy zasloužili, bude to pro naši hudbu velký večer. Současně bude záležet na tom, zda obyvatelé Evropy najdou i jiný důvod, proč dát svůj hlas reprezentantům nenápadné země, která pro mnohé z nich v jejich životech nic neznamená.

I o tom totiž Eurosong je.