RECENZE: Opera Rudá Marie - splněný sen Jana Kučery

Umění improvizace a hlasového mistrovství obou protagonistů je ale do opery nepřenosné. Tím se Rudá Marie od rozhlasového artefaktu vzdálila natolik, že lze říci, že by Kučerova operní satirka staré struktury fungovala vlastně docela dobře i na úplně jiný text.

Za kaiserovsko-lábusovské kouzlo našel Kučera náhradu v hravé persifláži parodující operní formy a styly od baroka přes klasicismus a romantickou operu až po dvacáté století, včetně konkrétních citací a nápověd. Není to samozřejmě jeho vynález, použili ho před ním už jiní, ale pohrává si s ním šikovně a orchestr pod jeho vedením to zjevně baví.

Horší je to s jevištní podobou Rudé Marie. Režisérka Viktorie Čermáková nevyužila (a při své nezkušenosti s operou asi ani využít nemohla) možnosti převést na jeviště adekvátní parodii operních manýr a její inscenace tak zůstává u povšechné komiky, čerpající inspiraci jak od japonského, tak i černého divadla, bohužel bez výraznější logiky i vtipu. První dějství  působí těžkopádně, a teprve dění v bunkru nabírá na groteskní nadsázce, ale i zde je dost pouhých ilustrací a neodřečených náznaků (oběšenec na kandelábrech, nevtipné transparenty).

Kučera jako autor pěvce nijak nešetří, ale ti si poradili s pěveckými nároky svých rolí vesměs velice dobře. Titulní postavu zvládá skvěle sopranistka Jitka Svobodová, což platí nejen o suverénním zpěvu, ale i o její ochotě a schopnosti herecké nadsázky. Dobře jí sekundují Josef Škarka, Daniel Klánský a Michael Kubečka, zatímco Matěj Ruppert jako Staliňák předvede svůj hlas v pucciniovské parodii, ale když dojde na složitější ansámbly vrcholící závěrečnou fugou na slogan Čím hůř, tím líp, tak se do nich vměšuje jen s krajní opatrností.

Rudá Marie není nic víc než splněný sen, hříčka, která pobaví především hudebním vtipem. Proč ne, i pro takové ohlédnutí za minulostí je v repertoáru Nové scény místo. Zřejmě ale potěší spíš milovníky opery, než skalní vyznavače seriálu o rodince Tlučhořových.