Tak začíná nová česká animovaná pohádka Malý pán, kterou podle knížky Lenky Uhlířové a Jiřího Stacha Velká cesta malého pána (nominované na cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku) natočil režisér Radek Beran.

„Ta knížka mě velmi zaujala, protože má sice jednoduchý děj, ale to neznamená, že by to byl děj hloupý,“ říká Beran. „Není potřeba ho neustále vysvětlovat, aby se divák neztratil. Stejně jasné je i výtvarné řešení. I když občas nahlédneme do složitého světa, kde nás na chvíli okouzlí záhadné postavy, a užasneme nad jeho vrstevnatostí, už jsme zase na cestě vpřed.“

Co člověku chybí?

Jedné noci má Malý pán sen o Mluvícím domě, kde by se mohl dozvědět, co mu v životě chybí. Zprvu nevěří, za žádnou cenu nemůže přijít na to, co by to mohlo být. Má přece všechno – dům, postel, stůl, židli, záchod…

Jenže klidný spánek je pryč, sen se každou noc vrací a Malý pán znejistí: co když mu přece jenom něco chybí? Napadne ho vydat se na cestu za Prázdnou hlavou, aby mu poradila. Jenže Prázdná hlava je vyschlá, potřebuje Jiskřivou vodu…

A tak dál, jako ve známé pohádce O slepičce a kohoutkovi, postupuje Malý pán od jednoho bodu k druhému na své pouti za Mluvícím domem a především za poznáním, co člověku v životě chybí, když má zdánlivě všechno.

Cestou prokáže dobré srdce, když pomůže někomu v nouzi, dobrý úsudek, když je třeba najít odpověď na složitou hádanku, a nemalou odvahu, když se postaví nebezpečným bytostem, jaké ještě nikdy neviděl. Dozví se spoustu věcí nejen o lese a vzdálenějších krajích, ale hlavně o sobě samotném. A co že mu chybělo? To uvidíme už za týden v kině.

Návrat loutky

Film byl od začátku koncipován jako loutkový film klasického typu, tedy včetně vodicích drátů a nití. „Většina režisérů si myslí, že vodicí dráty a nitě odpoutávají pozornost diváků, proto je pracně vymazávají,“ říká loutkovodič René Krupanský. „V Malém pánovi jsou naopak přiznané, protože pan režisér je sám loutkovodič, pro kterého je viditelné ovládání samozřejmostí.

Výtvarnou podobu dal loutkám František Antonín Skála, syn slavného sochaře Františka Skály. Výroba loutek mu trvala skoro rok – a dala mu prý zabrat. Malý pán neměl být ani mladý, ani starý, ani hezký, ani ošklivý.“

Producent Jakub Červenka se hlásí k odkazu Jiřího Trnky, na jehož tvorbu chce Malý pán navázat. „Doufám, že neuděláme panu Trnkovi ostudu a že se za nás nebude tam nahoře stydět.“

Radek Beran byl z možnosti režírovat loutkovou pohádku nadšený. „Je to krásné a nejlepší to bylo, když jsem měl pocit, že si hraju. Že mám spoustu hraček a celý čas si můžu hrát. Že se dokonce přidávají spoluhráči, kteří mi zase svými hračkami hru obohatí.“ Na otázku, nakolik je práce s loutkami náročnější než práce s živými herci, režisér odpovídá: „Beru to opravdu úplně přirozeně. Pro mě je nepřirozené režírovat živé herce. S loutkami je to náročné, když se jim něco stane po technické stránce. Uštípne se něco, pokazí, musí se opravit. To je náročné. Čekat a vydržet ten tlak, kdy čekají všichni. Ale kdyby se nervově zhroutila herečka, také se bude čekat. No, zkrátka mám raději šroubovák a nůž.“

Vynikající je obsazení hlasů – Saša Rašilov, Klára Sedláčková, Táňa Vilhelmová, Pavel Liška, Miroslav Táborský, Miroslav Krobot. „Nabídka obsazení do role Malého pána mi udělala radost jako za poslední dobu máloco. Je to naprosto výjimečná věc a pro mě srdcová záležitost,“ říká Saša Rašilov.