Když se Lábus dozvěděl, že operu inscenuje Národní divadlo, řekl: „To jsem byl v šoku.“ A dodal, že zpočátku nebral celý Kučerův plán vážně: „Honzu Kučeru jsem poznal, když jsem dělal s Petrem Čtvrtníčkem, poznal jsem, že je veliký šprýmař, když naznačil, že by to byla opera, myslel jsem si, že je to vtip.“

Svou novou roli libretisty komentoval slovy: „Teď jsme jako Sabinové.“

Sám Lábus nikdy o nějakém jevištním nebo obrazovém ztvárnění Tlučhořových neuvažoval. „Vyzývali nás, zvažovali jsme animaci, ale zamítli jsme to. Na scéně to děláme tak, jak se to točí doma, kdy si sedneme za stůl a měníme hlasy. Ani paruky si nenasazujeme.“

Kučera přiznal, že ho téma lákalo: „Jsem fanda, Já ten seriál poslouchám od počátků na rádiu Golem. Natáčel jsem si to na kazety. Od té doby je ta rodinka milým společníkem na cestách i doma před spaním.“

Dada v operním hávu

Kučera si vybral díl Staliňák, kde jde Páťa na tajnou schůzi komunistické buňky do bunkru pod bývalou Stalinovou sochou. Jeden z důvodů této volby byl formální, řekl skladatel a dirigent v jedné osobě: ”Jeden obraz je v kuchyni, jeden, jak se jde do Staliňáku a třetí v něm. To je jasná operní forma. Dodělal jsem k tomu předehru.“

K hudbě doplnil: ”Dovolil jsem si ukrást znělku a zazní tam i pokřivená Internacionála i Pochod revolucionářů.“ Ihned ale dodal: „Líbil se mi humor. Nechtěl bych, aby opera byla vnímána jako politická satira nebo pozdní antikomunismus, je to výsměch hlouposti. Některých postav je mi líto, jsou to omezenci a záškodníčci, Páťa chce škodit a škodí sobě. Mám radost, že se tomu můžeme zasmát.“ Sám dílo pospal jako „anekdotu v operním hávu, je to dada s trochou surrealismu“.

Tento přístup konvenuje i řediteli Opery ND Petru Kofroňovi, který k uvední Šostakovičova Antiformalistického jarmarku uvedl: „Antiformalističeskij rajok je v podstatě úplná blbost, taková hříčka, hrála v kanceláři nebo doma, které naopak dáme plnou vážnost tím, že ji uvedeme ve scénografii. Tím si z žánru dělám legraci a zároveň se bavím, že je to úplně naopak.”

Představitelka hlavní role Rudé Marie Jitka Svobodová, režisérka Viktorie Čermáková, skladatel a dirigent Jan Kučera a autor libreta Jiří Lábus

Představitelka hlavní role Rudé Marie Jitka Svobodová, režisérka Viktorie Čermáková, skladatel a dirigent Jan Kučera a autor libreta Jiří Lábus

FOTO: Michal Krumphanzl, ČTK

Libreto je téměř doslovným přepisem improvizovaného seriálového dílu. Kučerovy zásahy a úpravy jsou minimální. Projev protagonistů ovlivnil i pojetí hudby, i když si Kučera neznamenával nápěvy, jako to dělal Janáček.

„Nelze improvizaci převést. Změní se nejen hlas, ale i myšlení postavy. Ale chci, aby Jitka Svobodová (představitelka Rudé Marie a Boženky) repliky chrlila. Ta kadence je tam patrná. Boženka jede. Naopak Rudá Marie je opožděnější.“

Pěvkyně byla sama rolí trochu zaskočená: „Když jsem dostala tu roli a studovala jsem ji, říkala jsem si, proč píše někdo tak krásnou hudbu na takové ptákoviny.“

Obtížně hledala klíč k inscenaci i režisérka Viktorie Čermáková: „Jak vizualizovat základní fór, který vychytal Honza - udělat z takové ptákoviny to největší umění, povýšit takovou blbost na nejvyšší formu. Říkali jsme si - tam je chyták. Nemůžete být Cimrman, musí to mít fór.“ Tem má podtrhnout scéna Jana Štěpánka a kostýmy Zuzany Bambušek Krejzkové.

Režisérka přiznala, že zvažovala i účinkování Kaisera s Lábusem. „Uvažovala jsem o tom, aby vystupovali jako Voskovec a Werich a dělali předscény. Jenomže jsou moc vytížení, jednou by to bylo a pětkrát ne.”

Podle Svobodové se klíč k inscenaci najít povedlo: „Dneska jsme si říkali, že se tím bavíme. Doufáme, že diváci budou taky.“