Wilson na pódiu sahal i do své sólové historie a došlo také na skladby Lazarus a Sleep Together z repertoáru jeho bývalé kapely Porcupine Tree. I díky tomu proběhl ve vyprodaném sále dvouhodinový koncert, který byl silným zážitkem.

Do divadelního sálu našli cestu především ti, kteří hudbu chápou jako umělecké dílo. Mnozí z nich vyrůstali na tvorbě Pink Floyd, jiní zase milovali Porcupine Tree. Spojení hudební filozofie obou uvedených skupin vytvořilo již před lety základ projevu sólového Stevena Wilsona. Protínají se v něm rock, ambient, trip hop, elektronika, pop, hard rock, progresivní rock i art rock.

Wilson nad tím vším zůstává především rockovým skladatelem i interpretem. Jednou se při tom opře o jeden další styl, jindy o dva jiné, vždy však ve výsledku vytvoří úhlednou a vkusnou skladbu, u které až tak nezáleží na délce, spíše na emoci a dynamice, jež v sobě nese. Pokud ji nezdobí silná melodie, které Wilson jako autor opravdu umí vymyslet, pak tak činí hluboce pocitový či deklamovaný přednes, případně instrumentální exhibice vytvářející nosnou atmosféru. Hlasy hostujících zpěvaček pouštěl Wilson z playbacku, což ale atmosféře večera nikterak neubralo.

Steven Wilson při koncertě v divadle Hybernia.

Steven Wilson při koncertě v divadle Hybernia.

FOTO: Petr Horník, Právo

Přestože jsou fragmenty kompozic vystavěny z leckdy složitých hudebních pasáží a provázejí je mnohé dynamické změny, materiál z posledního alba v zásadě tvoří vkusné písně. Na koncertě je provázela emotivní videa, pokaždé s příběhem či motivem, jenž v sobě nesl výrazný citový náboj. Wilson tím vším dokázal publikum nadchnout. V Hybernii byl nadto skvělý zvuk, naprosto čitelný a technicky dokonalý, celá kapela pak podala strhující výkon.

Jediné dva problémy paradoxně nepřicházely z pódia. Diváci by si vystoupení jistě více užili v klubu s prostorem k stání, protože Wilsonova hudba je přece jenom natolik rocková, že svádí k pohybové reakci vyžadující větší prostor kolem těla.

Druhým problémem byl vzkaz managementu umělce divákům, aby během koncertu nepořizovali audio ani video záznamy. V roce 2015, kdy téměř každý mobilní telefon dovoluje učinit obojí, byla snaha zamezit jejich použití poněkud komická. Protože ale management trval na svém, příslušníci ochranky diváky během koncertu poctivě hlídali, a když už někdo točil či fotil, drali se k němu přes jiné sedící fanoušky a nutili ho, aby záběry smazal. Narušovali tak atmosféru, která by bez toho byla nesporně náramná. Od Wilsonovy výpravy to byl malý pohlavek sobě sama.

Jinak to ale byl jeden z nejlepších koncertů, které se letos v Praze odehrály.


Celkové hodnocení: 90%