Článek
Konec se dal čekat, časopis neměl dost prostředků, omezily se granty, takže se zmenšil i rozsah. Přesto je chybou, že se na něj peníze nenašly, i když se může argumentovat tím, že reflektoval jen okrajový proud v době, kdy si lze leccos zajímavého nalézt na internetu.
To vše je pravda, ale HIS Voice přinášel ucelený pohled s mnoha přesahy. Rozšiřoval obzory, protože není příliš pravděpodobné, že by si milovník Aphex Twina nebo Briana Ena vyhledával rozhovory se skladatelem a tvůrcem rozhlasových her Heinerem Goebbelsem, nebo třeba něco o lotyšských skladatelích. Cenné byly nejen fundované materiály, ale také to, v jakém vycházely kontextu, a to, že se k nim bylo v tištěné podobě možné kdykoli vrátit. Nemluvě o CD přikládaných ke každému vydání.
Samozřejmě, že si lze leccos najít na internetu, ale člověk musí vědět co.
Pořád tu ještě zůstává Uni, to je ale méně zaměřené na vážnou hudbu. A konec každého odborného fundovaného časopisu je ztrátou a svědčí o podfinancování kultury i mylné kulturní politice, ne-li přímo o nekulturnosti dnešní doby zaměřené na zisk.
Zejména texty o soudobé hudbě odjinud než z USA budou výrazně chybět.