Článek
Konec se dal čekat, časopis neměl dost prostředků, omezily se granty, takže se zmenšil i rozsah. Přesto je chybou, že se na něj peníze nenašly, i když se může argumentovat tím, že reflektoval jen okrajový proud v době, kdy si lze leccos zajímavého nalézt na internetu.
To vše je pravda, ale HIS Voice přinášel ucelený pohled s mnoha přesahy. Rozšiřoval obzory, protože není příliš pravděpodobné, že by si milovník Aphex Twina nebo Briana Ena vyhledával rozhovory se skladatelem a tvůrcem rozhlasových her Heinerem Goebbelsem, nebo třeba něco o lotyšských skladatelích. Cenné byly nejen fundované materiály, ale také to, v jakém vycházely kontextu, a to, že se k nim bylo v tištěné podobě možné kdykoli vrátit. Nemluvě o CD přikládaných ke každému vydání.
Samozřejmě, že si lze leccos najít na internetu, ale člověk musí vědět co.
Jedno ze starších čísel časopisu HIS Voice
Pořád tu ještě zůstává Uni, to je ale méně zaměřené na vážnou hudbu. A konec každého odborného fundovaného časopisu je ztrátou a svědčí o podfinancování kultury i mylné kulturní politice, ne-li přímo o nekulturnosti dnešní doby zaměřené na zisk.
Zejména texty o soudobé hudbě odjinud než z USA budou výrazně chybět.