Pro svůj debut si vybral epický příběh Cesta naděje, v němž zároveň ztvárnil hlavní roli australského farmáře Joshuy Connora, muže se šestým smyslem pro hledání pramenů vody ve vyprahlé půdě.

Píše se rok 1919 a Joshua se stále nemůže vzpamatovat z první světové války, která mu vzala všechny tři syny v bitvě u Gallipoli, kde se spojenecká vojska utkala s armádou osmanské říše. Jediné, co mu po nich zbylo, je potrhaný zápisník, pár dopisů a fotek, které mu poslala armádní správa. Neutišitelný žal ho nakonec připravil i o ženu.

Joshua se rozhodne najít a přivézt domů alespoň těla svých synů a pokusit se tak dojít klidu a smíření. Vydá se přes půl zeměkoule do Konstantinopole (dnešního Istanbulu), rušného a chaotického místa, právě v okamžiku, kdy se hroutí Osmanská říše.

Ale jak najít čtyři roky po bitvě tři mrtvá těla mezi tisíci jiných tím spíše, když jeho úsilí maří britská byrokracie? Zdá se to skoro nemožné, ale jeho odhodlání je nezlomné a šestý smysl mu pomáhá i nyní. Navíc se zdá, že jeden z chlapců možná žije…

Russell Crowe režijně debutuje filmem Cesta naděje.

Russell Crowe režijně debutuje filmem Cesta naděje.

FOTO: Bontonfilm

Film má základ v jediné větě, kterou našel scenárista Andrew Anastasios v dopise plukovníka Cyrila Hughese, jenž byl zodpovědný za pohřbívání padlých po bitvě u Gallipoli: „Jeden starší chlapík se sem nějak dostal až z Austrálie a chtěl najít hroby svych synů.“

Tak se začal rodit příběh o velké ztrátě a velké lásce, v němž hraje mimo jiné Bondgirl Olga Kurylenko z filmu Quantum of Solace.

„Cesta naděje je překrásný příběh, okamžitě jsem se do své postavy zamilovala,“ říká Kurylenko. „V rámci příprav jsem se setkala s tureckou vdovou, která mi prozradila, že ji nutili, aby se podle tradice provdala za bratra zemřelého manžela, a ona udělala totéž, co udělá i moje hrdinka – odmítla. Nejdůležitější pro ni bylo chránit své děti. Uvědomila jsem si, že moje Ayshe to má stejně.”

Natáčení ve vedru i bouřích

Vlastnímu natáčení předcházely devítihodinové herecké konkurzy a přípravný kurz, ve kterém nechyběly ani padesátikilometrové jízdy na kole.

Točilo se převážně v Austrálii, jejíž jižní pobřeží figurovalo jako kulisy Gallipoli, a některé pouštní lokace jako turecký venkov či interiéry se točily v Sydney. Herci a štáb byli vystaveni nesnesitelnému vedru, které se často během jediného dne vystřídalo se strašlivým vichrem, bouří a přívalovým deštěm.

Záběr z filmu Cesta naděje.

Záběr z filmu Cesta naděje

FOTO: Bontonfilm

„Věděli jsme, že budeme točit na vrcholu léta, ale extrémní horka na jihu Austrálie předčila všechna naše očekávání. Jeden den jsme na place naměřili 49,5 stupně Celsia, při natáčení scén v zákopech v McLaren Vale nás zastihl další extrém, přívalové deště, které nás donutily přerušit práci,“ vzpomíná producent Keith Rodger.

Russell Crowe měl nicméně silnou motivaci všechno vydržet: „Nesnáším dojíždění do práce,“ komentuje fakt, že „za prací“ jezdí ze svého australského domova do Ameriky. „A když bude mít můj režijní debut úspěch, dostanu příležitost režírovat doma v Austrálii i další filmy.“

James Fraser, který hraje jednoho z Joshuových synů, vzpomíná na natáčení ještě teď se vzrušením: „V Anglii máme posledního aktivního výrobce luků, který nás učil lukostřelbě. Učili jsme se také střílet ze starých pušek. Několik týdnů jsme žili všichni společně a stali se z nás skoro opravdoví bratři. Skvěle jsme se poznali. A co bylo nejvíc cool a zároveň děsivé? Řítit se na koni rychlostí 75 km v hodině přímo proti filmovým dekoracím za tisíce dolarů. Točili jsme to celkem třikrát. Nikdy na to nezapomenu.”

Tři týdny strávili filmaři i v Istanbulu a na historických místech u Středozemního moře. Turecké úřady k nim byly neuvěřitelně vstřícné, povolily jim natáčet v paláci Topkapi, v hustě zalidněných ulicích istanbulské čtvrti Balat a dokonce i v ikonické Modré mešitě.

Cesta naděje vstoupí do českých kin příští čtvrtek.

Bitva o Gallipoli, od jejíhož vypuknutí na jaře 1915 uplynulo sto let, je jedním z nejděsivějších příběhů první světové války. V nekonečném, rok trvajícím válečném střetnutí se vojáci Austrálie, Velké Británie, Francie a dalších spojeneckých zemí utkali s vojsky Osmanské říše ve snaze ovládnout průliv Dardanely. Přesná čísla padlých nejsou známa, ale byla obrovská: jen na straně spojenců zahynulo 130–250 tisíc vojáků.