RECENZE: Brouzdání pana Pipa rájem fantazií

Díky němu se mohly děti těšit figurkami Jů a Hele, Haryho Šoumena, Tryskomyši nebo pajduláka pana Pipa. Díky němu se smáli lidé kresleným vtipům v časopise Mladý svět a hltali výtvarně povedené titulky na začátku filmu Jak svět přichází o básníky.

Kurátor expozice Pavel Šmidrkal využil naplno prostoru galerie a vytěžil z půdního interiéru maximum. Pojal ho tak, aby měl každý dospělý či dětský návštěvník dojem, že vstupuje do barevného fantazijního ráje, kterým ho provází zevlující pajdulák pan Pip.

Kromě velkoformátových pláten najdeme na výstavě také prostorové objekty, které sloužily zřejmě jako televizní dekorace, dále grafiky a litografie na stěnách i zástupy malířských stojanů, na kterých trůní filmové či komerční plakáty. Ty jsou v takové míře prezentovány vůbec poprvé.

Výtvarná východiska Stanislava Holého jsou rozptýlena do několika směrů. Bylo by totiž enormní chybou chápat jeho práce jako triviální infantilní kresbičky. Fundament sice tvoří klasické naivistické postupy (pohled na vážné věci dětskýma očima), ale v dílech objevíme mimo jiné snovost surrealismu či výstřední barevnost pop artu. Hříva pádícího koně je vytvořena z vlajících propletených těl figur s výraznýma očima. Lidská masa působí jako lidská hora a zlatavá slunce se sypou po narudlé obloze jako dukáty. Hravost a překvapivá tvarová zkratka jsou silnými zbraněmi výtvarníka.

Hlavním výtvarným prostředkem je však barva. Pro Holého se stává naprosto signifikantním prvkem i poznávacím znamením.

Některé kolorované kompozice dokonce připomínají jedovaté obaly alb či vyzývavé plakáty interpretů psychedelické éry šedesátých let minulého století. Ale malířovy sny nepocházejí z halucinogenní říše nočních můr. Ba naopak, hledají s tvrdohlavou trpělivostí romantickou krásu naivity dětského ráje. Jeho figurky se usmívají na okolostojící svět a užívají si svého štěstí.

Sympatický pan Pip nás bere symbolicky za ruku a provází krajinou barevných voňavých květin, blankytného nebe, zářícího slunce a přívětivé žoužele vůkol. Jestli někde existuje skutečný ráj, měl by v každém případě vypadat jako obrázky malíře Stanislava Holého.