Preclík je celým svým profilem postmoderní sochař. Pro inspiraci vždy sahal do minulosti, k renesančnímu naturalismu, k tvorbě podivného barokního sochaře Messerschmidta, k bronzům starých Číňanů i reliéfům dávných Mayů.

Inspiruje se napříč věky i kontinenty, vždy je však u něj přítomen prvek nadsázky, ironie i soudobé sebereflexe. Blízko má svou orientací také k dekadenci, kterou v poslední době výstavami u nás mapuje historik umění Otto M. Urban.

Zdeněk Preclík, Bílá královna s perlou života (1995)

Zdeněk Preclík, Bílá královna s perlou života (1995)

FOTO: Peter Kováč, Právo

Marii Preclíkovou uhranulo imaginativní umění v široké škále od romantismu až po surrealismus.

Vyhovuje jí teskná nálada, smutek, lyričnost, ale také síla temné magie, strach z osamění či uhranutí zlým pohledem. S manželem má společnou precizně zvládnutou výtvarnou techniku, od malby až po kombinaci kresby a pastelu.

Zdeněk Preclík se podílel na příležitostných zakázkách do architektury, věnoval se i restaurování, portrétní tvorbě a medailérství a patří mezi největší pražské znalce starožitností. Marie Preclíková pracovala na zakázkách pro zahraniční nakladatelství, kreslila hlavně ilustrace k atlasům zvířat a těžila z toho, že její vyobrazení byla přesvědčivější než fotografie.

Oba autoři se nedávno dočkali knižních monografií. Jejich volnou tvorbu, kterou představují ve Wortnerově domě, však v tomto rozsahu vesměs viděli jen jejich dobří známí přímo v ateliéru.

Výstava je tak pro veřejnost překvapením, nově objevenou kapitolou opomíjeného českého umění posledních čtyř desetiletí. Celkové příznivé vyznění umocňuje i skvělá instalace.

Celkové hodnocení 80 %