„Spiritál kvintet se zrodil poté, co jsem přišel z vojny. Přišel za mnou další člen Vysokoškolského uměleckého souboru Ivo Mach a předestřel přede mě vidinu, že bychom mohli ve čtyřech sestavit mužský kvartet, který by se zabýval spirituály. Než jsem totiž šel na vojnu, některé jsem do tohoto souboru zanesl. Líbily se a bavily posluchače,“ řekl Tichota. Vzhledem k tomu, že se výroční koncert v pražské Lucerně uskuteční 15. října, má dojem, že to bude přesně na den 55 let od chvíle zrodu.

„Od té doby jsme začali zkoušet a kolem Vánoc jsme měli první vystoupení. Pak jich byla řada, ale první oficiální koncert s plakáty jsme měli v roce 1962 na jazzovém festivalu v Karlových Varech. Někdo tehdy pořídil záznam a jedna písnička, anglická podoba budoucí ,kocábky‘, se na kompletu objeví,“ podotkl.

Od počátku se její členové inspirovali lidovou hudbou nejrůznějšího původu, stáří, podoby i zpracování. Po černošských spirituálech se kapela úspěšně popasovala s desítkami lidových, renesančních i obrozeneckých předloh, aniž by ztratila jedinečnost. „Nikdy jsme však neusilovali o jejich ,věrné‘ kopírování. Nebyli jsme imitátory, a to i přesto, že první posluchači neměli dlouho možnost porovnat naši tvorbu s originálními nahrávkami. Vždy jsme hledali vlastní pojetí, vyhovující našim záměrům i naturelu konkrétního obsazení,“ dodal Tichota, který je posledním žijícím zakládajícím členem Spirituál kvintetu.

Dvě desítky členů

Během let jím prošly více než dvě desítky členů a on si od počátku „usurpoval“ funkci kapelníka. Tento sedmasedmdesátiletý muzikolog, loutnista, zpěvák a textař ze svého loňského rozhodnutí působit v kapele už jen ve volné pozici čestného člena nakonec slevil.

Až do listopadu 1989 čelila skupina a především texty písniček cenzuře. Soudruhům mnohokrát vadilo, že utlačovaní černoši jejich ústy volají po svobodě. Jednou musel Tichota prokazovat, že údajné „antisocialistické texty“ napsal v 19. století Karel Havlíček Borovský.

„Přesto však zákazů bylo hodně – ten nejmarkantnější následoval po našem vystoupení v roce 1970 na Bohoslovecké fakultě v předvečer výročí smrti Jana Palacha. Dostali jsme zákaz na půl roku a z fakulty vyhodili několik studentů,“ vysvětlil. Za totality však podle něj nebyli jen udavači, ale i ti, kteří jim pomáhali, včetně úředníků na rozhodujících místech.

Posměch mocným

„Jejich jména neznáme, ale víme, že se snažili pomáhat těm, kteří něco udělali, zazpívali či řekli. Chtěli bychom jim poděkovat,“ dodal.

V roce 1990 kritik Jiří Černý uvedl, že „spirituálové“ byli kromě oné spiklenecké radosti z posměchu mocným něčím mnohem hlubším a trvalejším, něčím, co budeme potřebovat i dál, možná víc než včera.

„Byli a zůstávají těžko popsatelnou, ale lehce a okamžitě vnímatelnou krásou melodií a hlasů, krásou harmonické pronásobenosti prostoty s nápaditostí a přesností. Krásou, z níž nakonec na člověka přechází síla a životní řád snad ještě dřív, než mu k tomu začne pomáhat i slovo,“ napsal.

Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: