Článek
První, koho napadlo přenést příběh majitelů vily, lidí kolem nich a doby, která je nazývána nejčastěji divným stoletím a ovlivnila jejich osudy, je Stanislav Moša a jeho brněnské Městské divadlo.
Mawerův The Glass Room je literární fikcí s průhlednou inspirací města, vily a lidí v nich konkrétními reáliemi. Aby je pak Moša s použitím překladu Lukáše Nováka v dramatizaci Brňanům nekonkretizoval! Jeho hra má ale i vlastní vklad shrnutelný do repliky jedné z postav příběhu: Láska k jednomu člověku neznamená nenávist k druhému.
Skleněný pokoj je oslavou lidské činorodosti a usilování o soužití v časech, ve kterých o kvalitě života ještě nerozhodovala rasová příslušnost ani ideologie. V Brně to byl nepochybně intelektuální a průmyslový výkvět české, německé a židovské komunity.
Ano, ve Skleněném pokoji nechybí ani Čecháček v mírně nadsazeném projevu Michala Isteníka. Jeho Laník je oním závistivým a vyčůraným služebníkem každého režimu. Jinak ale převažují noblesa, velkorysost, rozmach, prosperita.
Pravda, trochu se pozapomnělo třeba na to, že vilu dokončil Van der Rohe na prahu světové hospodářské krize, Mawer ani Moša však neusilovali o sociální téma, nýbrž o oslavu pospolitosti.
Úspěch světové premiéry Skleněného pokoje zhmotňuje na jevišti brněnská herecká elita. Petr Štěpán a Pavla Vitázková jako manželé Landauerovi, zadavatelé a majitelé vily, Ivana Vaňková coby rodinná přítelkyně Hana, Svetlana Janotová v roli vídeňské Židovky a partnerky chybujícího Landauera, Igor Ondříček coby Haupsturmführer Stahl, hledač čistoty árijské rasy, Radka Coufalová, rehabilitační sestra Zdenka.
V dalších rolích se prosazují Rastislav Gajdoš, Zdeněk Junák, Jiří Mach, Patrik Bořecký, Jan Mazák, Ladislav Kolář a další. Znamenité jsou kostýmy Andrey Kučerové, scéna Christopha Weyerse, hymnicky velebná hudba Zdeňka Merty.... Vše v uměřené dávce patosu, který si nejenom vila Tugenhat, ale i hodnoty, které uchovává, zaslouží.
Simon Mawer: Skleněný pokoj |
---|
Překlad: Lukáš Novák. Dramatizace a režie: Stanislav Moša, dramaturgie: Jiří Záviš. 10. února, Městské divadlo Brno. |