Proč jste upustili od angličtiny?

Asi bych neřekl, že jsme od ní zcela upustili. Spíše dospíváme a máme potřebu lidem sdělovat více věcí a chceme, aby nám lépe rozuměli.

Když jsme začínali, chtěli jsme dělat muziku podle našich vzorů, například Monkey Business, kteří zpívají v angličtině. Čím déle však hrajeme, tím více toužíme po reakci posluchačů.

Ve kterém jazyce se cítíte lépe?

Čeština je pro mě něco nového a nemůžu jednoznačně říct, jestli je lepší nebo horší než angličtina. Já mám rád oba jazyky, ale nemyslím, že by zpívání v jednom či druhém bylo nějak zásadně jiné.

Memphis, Honza Řičař druhý zprava.

Memphis, Honza Řičař druhý zprava.

FOTO: archív kapely

Plánujete i další písně v češtině, nebo se jednalo spíše o experiment?

Chtěli jsme to zkusit. Dali jsme dohromady několik nápadů a z nich nám zbylo ještě pár hotových věcí, které bychom rádi představili. Uvidíme, kolik jich však nakonec bude.

Pracujete tedy už na druhé desce?

To ještě ne. Po vydání debutu In Songs About Her jsme si řekli, že v současnosti je lepší jít cestou singlů a videoklipů, takže vydání nového alba pro nás není to hlavní.

Na singlu Spojení jste podobně jako na debutu spolupracovali s britským producentem Gregem Haverem. Jaké to bylo?

Parádní. S Gregem jsme si sedli. Mně se na něm líbí, že má laťku nastavenou vysoko a nepustil by něco, co nesplňuje jeho standardy. Navíc nám neříká, že musí být vše podle něj. Člověk do toho může mluvit a dělat danou věc tak, jak chce, ale Gregův přínos je zároveň nesporný.

Neměl problém s českým textem?

Samozřejmě je v tom malinký rozdíl proti angličtině, které rozumí a může se zaměřit na pocitovou stránku. Takhle si od nás text nechal v podstatě přeložit, ale i tak je pro něj po technické stránce asi mnohem horší dělat mix a mastering. Několik překážek zde bylo, ale nic, co by se nedalo překonat.

Letos Memphis slaví deset let existence. Jaké ty uplynulé roky byly?

Vypadá to, že se jedná o dlouhou dobu. Nám ale trvalo, než se do kapely vůbec našli správní lidé. Když jsme začínali, byli jsme na střední škole, kde spousta lidí zakládá kapely, protože chce něco vyzkoušet.

My to ale mysleli zcela vážně, tedy minimálně tři ze čtyř členů. Vždy jsme měli problém s jedním člověkem, se zpěvákem. Poprvé nám odjel pryč, že prý se za rok vrátí. Namítali jsme, že pokud chceme brát hudbu opravdově, musíme jí věnovat čas.

Jenže o pár let později, už s jiným zpěvákem, jsme narazili na stejný problém, což nás opět zbrzdilo. Nastala trochu zoufalá situace, já sám jsem se už chtěl na kapelu vykašlat. Přišli za mnou ale kluci a říkali, jestli bych nezkusil zpívat. To bylo zhruba rok předtím, než jsme vydali desku. Od debutu máme už v podstatě neměnnou sestavu a jsme jako rodina. Konečně jdeme směrem, kterým chceme.