Rodák z Broumova (25. 10. 1947), který se od mládí živě zajímal o divadlo, našel své uplatnění až v Prostějově a Olomouci, kde po vystudování Filozofické fakulty Univerzity Palackého působil jako pedagog na katedře divadelních, filmových a mediálních studií, předtím byl po léta učitelem literárně dramatického oboru na LŠU v obou městech.

Kromě FFUP působil pedagogicky i na Divadelní fakultě brněnské JAMU, nejprve v ateliérech činoherního herectví a dramatické výchovy, posléze jako vědecký pracovník v Kabinetu pro výzkum divadla a dramatu, věnoval se výuce doktorandů a spolupracoval i s ateliérem Divadlo a výchova.

Hlavním předmětem Roubalova zájmu byla oblast teorie divadla, zabýval se ale též problematikou autorského a studiového divadla. Byl vynikajícím znalcem německého a polského divadla i teatrologie, zejména jejích současných tendencí. Rozvinul spolupráci s předními teatrology obou zemí a průběžně seznamoval české prostředí s progresívními metodologickými přístupy a tendencemi.

Živě sledoval domácí i zahraniční divadelní dění, aktivně spolupracoval i s amatérskými divadelníky, často v roli porotce přehlídek. V roce 2010 se habilitoval Hledáním souřadnic a kontextů divadla. Příspěvky k současné německé divadelní teorii, k jejím otázkám, možným výzvám a inspiracím. Umělecká rada Divadelní fakulty JAMU doporučila jeho jmenování profesorem oboru dramatická umění, jeho jmenovací řízení však už zůstalo nedokončené.