Bylo těžké vás přemluvit ke spolupráci na filmu?

Docela ano, protože režisérka Pavlásková mě oslovovala půl roku a já stále dělal mrtvého brouka. Vůbec se mi do toho nechtělo. Nakonec jsem si řekl, že mi nic neudělala, před pětadvaceti lety se mnou natočila docela slušný krátkometrážní film, a tak získala můj souhlas. Koneckonců bylo zajímavé stát u zrodu nějakého filmového díla.

Rozhodla tedy osobnost režisérky?

Rozhodně, neboť se nejednalo o žádnou amatérskou záležitost. Film, který diváci uvidí, je natočen vysoce profesionálně. Nemám k němu naprosto žádné výhrady. Navíc jsem poznal zajímavé lidi a poprvé v životě viděl hrát mistra Karla Rodena. Nechci urazit ostatní herce, ale on je pro mě tím největším v celé zemi.

Jan Saudek se na filmu Fotograf spolupodílel jako autor scénáře.

Jan Saudek se na filmu Fotograf spolupodílel jako autor scénáře.

FOTO: PRÁVO-Jan Šída

Věděl jste předem, kdo vás bude hrát?

Původně měli hrát hlavní roli úplně jiní chlapci. Pan Kaiser například. Je mi typově bližší a má i podobné záliby jako já. Z nějakého důvodu, který mi není jasný, to nakonec vzal mistr Roden.

Jak vypadala vaše spolupráce na scénáři?

Především obnášela dva roky psaní, popisu a charakteristik ostatních postav a neustálého dohadování. Během dvou měsíců pak mé zážitky zhmotnili štáb, herci a především paní Pavlásková. Film je vlastně společným dítětem mým a režisérky. Já tomu dítěti přeji, aby šlo do světa, poznávalo jiné kraje a přineslo naší zemi, kterou upřímně miluji, nějaký úspěch.

Myslíte, že je to reálné?

Jsou to samozřejmě zatím sny. Ale jedna elegantní dáma, která viděla před dvěma měsíci film v hrubé podobě a exportuje naše díla do ciziny, tvrdila, že se jedná vyloženě o festivalový film.

Kolik je ve scénáři vašich autentických zážitků, a kolik fikce?

Je to tak padesát na padesát. Víte, můj život je v podstatě nudný, ale my chtěli ukázat věci, o kterých chlap jenom sní. Jde spát, oddává se snům a ráno se probudí do reálného života. Pak zazvoní listonoška a nese mu starobní důchod. V lepším případě. V tom horším už je mrtvý.

Je scéna, kdy hlavní hrdina žádá na jeptišce odhalení ňader, skutečná?

To je dobré místo ve filmu, ale bohužel v tomto případě se jedná o fikci. Dá se však říci, že podobné věci se v obyčejném životě běžně dějí.

Učil jste Karla Rodena pracovat s fotoaparátem?

Ne, on je mimořádně vnímavý. Ale také plachý. Takže na place nesměl nikdo být, když natáčel. Viděl jsem ho pouze z vedlejší místnosti na monitoru a přišlo mi to jako zázrak. Co se mi stalo před třiceti lety, zvládl zahrát s takovou bravurou, že jsem se až svíjel.

Podílel jste se na výběru hereček a modelek, které ve filmu účinkují?

Do toho jsem vůbec nemluvil, ale pustili mě na casting. Dokonce jedna roztomilá dívka tam o mě projevila zájem. Je jí sedmadvacet let a hlásí se mi do telefonu jako Vaše stařena.

Jaké očekáváte reakce na film?

Definitivní slovo budou mít diváci. Buď ho budou velebit, nebo ho proklejí. Nebo, a to by bylo nejhorší, je vůbec nebude zajímat.

Nelákalo by vás psaní scénářů? Nebo rovnou režírování, jak to udělal Václav Havel?

To bych nechtěl, i když jsem se s ním osobně znal. Lidé sice mají Havla rádi, ale že by něco věděli o jeho knihách či hrách, to ne. Nedokázal bych to. Já umím pouze zvážit vývojku a vyvolat fotografii.

Ovšem s fotografem a režisérem Adolfem Zíkou jste jeden film udělal, že?

Ale to byl dokument o mně. Adolfa Zíku mám velmi rád, je šikovný a právě v těchto dnech mělo jeho další dílo premiéru. Pak o mně ještě hraný dokument dělali Poláci a v roce 1990 i Francouzi. Těm se to hodně povedlo. Ovšem roli ve filmu bych nikdy nepřijal, neboť neumím hrát a jsem si toho plně vědom. Málokterého fotografa totiž znají lidé osobně, nanejvýš znají jeho fotografie.

Proč je pod názvem filmu Fotograf i podtitulek Dámy, radím vám ke klidu?

To jsem asi někde řekl a paní režisérka se toho hned chytila. Já bych to však nepoužil. Ale ona nad názvem filmu dlouho přemýšlela a nakonec se věta stala i součástí názvu Fotograf.

Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: