Článek
Bylo těžké vás přemluvit ke spolupráci na filmu?
Docela ano, protože režisérka Pavlásková mě oslovovala půl roku a já stále dělal mrtvého brouka. Vůbec se mi do toho nechtělo. Nakonec jsem si řekl, že mi nic neudělala, před pětadvaceti lety se mnou natočila docela slušný krátkometrážní film, a tak získala můj souhlas. Koneckonců bylo zajímavé stát u zrodu nějakého filmového díla.
Rozhodla tedy osobnost režisérky?
Rozhodně, neboť se nejednalo o žádnou amatérskou záležitost. Film, který diváci uvidí, je natočen vysoce profesionálně. Nemám k němu naprosto žádné výhrady. Navíc jsem poznal zajímavé lidi a poprvé v životě viděl hrát mistra Karla Rodena. Nechci urazit ostatní herce, ale on je pro mě tím největším v celé zemi.
Jan Saudek se na filmu Fotograf spolupodílel jako autor scénáře.
Věděl jste předem, kdo vás bude hrát?
Původně měli hrát hlavní roli úplně jiní chlapci. Pan Kaiser například. Je mi typově bližší a má i podobné záliby jako já. Z nějakého důvodu, který mi není jasný, to nakonec vzal mistr Roden.
Jak vypadala vaše spolupráce na scénáři?
Především obnášela dva roky psaní, popisu a charakteristik ostatních postav a neustálého dohadování. Během dvou měsíců pak mé zážitky zhmotnili štáb, herci a především paní Pavlásková. Film je vlastně společným dítětem mým a režisérky. Já tomu dítěti přeji, aby šlo do světa, poznávalo jiné kraje a přineslo naší zemi, kterou upřímně miluji, nějaký úspěch.
Myslíte, že je to reálné?
Jsou to samozřejmě zatím sny. Ale jedna elegantní dáma, která viděla před dvěma měsíci film v hrubé podobě a exportuje naše díla do ciziny, tvrdila, že se jedná vyloženě o festivalový film.
Kolik je ve scénáři vašich autentických zážitků, a kolik fikce?
Je to tak padesát na padesát. Víte, můj život je v podstatě nudný, ale my chtěli ukázat věci, o kterých chlap jenom sní. Jde spát, oddává se snům a ráno se probudí do reálného života. Pak zazvoní listonoška a nese mu starobní důchod. V lepším případě. V tom horším už je mrtvý.
Je scéna, kdy hlavní hrdina žádá na jeptišce odhalení ňader, skutečná?
To je dobré místo ve filmu, ale bohužel v tomto případě se jedná o fikci. Dá se však říci, že podobné věci se v obyčejném životě běžně dějí.
Učil jste Karla Rodena pracovat s fotoaparátem?
Ne, on je mimořádně vnímavý. Ale také plachý. Takže na place nesměl nikdo být, když natáčel. Viděl jsem ho pouze z vedlejší místnosti na monitoru a přišlo mi to jako zázrak. Co se mi stalo před třiceti lety, zvládl zahrát s takovou bravurou, že jsem se až svíjel.
Podílel jste se na výběru hereček a modelek, které ve filmu účinkují?
Do toho jsem vůbec nemluvil, ale pustili mě na casting. Dokonce jedna roztomilá dívka tam o mě projevila zájem. Je jí sedmadvacet let a hlásí se mi do telefonu jako Vaše stařena.
Jaké očekáváte reakce na film?
Definitivní slovo budou mít diváci. Buď ho budou velebit, nebo ho proklejí. Nebo, a to by bylo nejhorší, je vůbec nebude zajímat.
Nelákalo by vás psaní scénářů? Nebo rovnou režírování, jak to udělal Václav Havel?
To bych nechtěl, i když jsem se s ním osobně znal. Lidé sice mají Havla rádi, ale že by něco věděli o jeho knihách či hrách, to ne. Nedokázal bych to. Já umím pouze zvážit vývojku a vyvolat fotografii.
Ovšem s fotografem a režisérem Adolfem Zíkou jste jeden film udělal, že?
Ale to byl dokument o mně. Adolfa Zíku mám velmi rád, je šikovný a právě v těchto dnech mělo jeho další dílo premiéru. Pak o mně ještě hraný dokument dělali Poláci a v roce 1990 i Francouzi. Těm se to hodně povedlo. Ovšem roli ve filmu bych nikdy nepřijal, neboť neumím hrát a jsem si toho plně vědom. Málokterého fotografa totiž znají lidé osobně, nanejvýš znají jeho fotografie.
Proč je pod názvem filmu Fotograf i podtitulek Dámy, radím vám ke klidu?
To jsem asi někde řekl a paní režisérka se toho hned chytila. Já bych to však nepoužil. Ale ona nad názvem filmu dlouho přemýšlela a nakonec se věta stala i součástí názvu Fotograf.
Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: