Partička babralů, poučených jen céčkovými filmy hollywoodské provenience o tvrdých chlapech z velkoměstských gangů deroucích se přes mrtvoly k bohatství, má tip, jak k takovému štěstí dojít ve Francii. V čele s uznávaným šéfem Sergiem jde tvrdě za balíkem franků, ještě směnitelných za eura. Sergia hraje s rozhodností takového nýmanda Jiří Zapletal.

Vším připomíná ta parta metody filmové zlodějíčkovské dvojice Belmondo–Bourvil, která ve velké vlakové loupeži primitivními flignami předběhne vědecké metody.
Jenom mezitím v Seině odteklo čtyřicet let, a tak místo plebejského důvtipu všemu pomáhá kokain a ve filmech okoukané tvrdé pěsti a boty.

Fligny, koks a kutilové mají vyšší ambice než jenom pobavit. Rouabhi stvořil společenský vzorek, na jaký jsou zvyklí spíš Francouzi než Češi ve vlastní monokultuře.
A tak se v té partě trápí Afrofrancouz Jo (Jakub Tvrdík), ortodoxní Žid Tony (Ondřej Malý), méně určití Ritchie a Franckie (Vojtěch Dvořák, Jiří Panzner) a mimo ni muslimský Asiat Basmati (Filip Richtermoc) a holka poslední cenové skupiny Pamela (Pavlína Štorková). Na hereckých výkonech Fligny, koks a kutilové stojí, objevem je pěvecký projev Štorkové.

Rouabhi je ironický idealista. Jeho hrdinové v závěru příběhu stojí před betlémem, kde pastýře a krále spěchající poklonit se narozenému spasiteli vystřídaly všechny možné fetiše naší epochy: Mojžíš (nebo je to Šalomoun?), jakýsi černý Terminátor, Ježíšek, Presley, malý Simpson, Spielbergův tyranosaurus i bohatýr Putin. Na všechno tedy pěkná fligna.

Mohamed Rouabhi: Fligny, koks a kutilové
Překlad: Jan Tošovský. Režie: Jan Frič. Česká premiéra 13. prosince v Klicperově divadle Hradec Králové.

Celkové hodnocení: 80 %