Hlavní obsah

RECENZE: Emigrate, tedy projekt, který nemá budoucnost

Právo, Jaroslav Špulák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Emigrate je skupina, kterou dal v roce 2005 dohromady kytarista německých Rammstein Richard Z. Kruspe. V první fázi fungovala tři roky a vydala eponymní album. V roce 2008 se na tři roky odmlčela a nyní píše svou druhou etapu.

Foto: Universal Music

Skupina Emigrate vznikla už před devíti lety.

Článek

Aby měla smysl, musí ji nutně obohatit vydání nového alba. Došlo k němu před několika dny, dostalo název Silent So Long a v mnoha ohledech stojí za pozornost, byť je to spíš jen umělecký výkřik.  

Emigrate aktuálně pracují v New Yorku, kde Kruspe velkou část roku žije. Kromě něho v sestavě působí Mikko Sirén, bubeník finské skupiny Apocalyptica, kytarista Olsen Involtini a baskytarista Arnaud Giroux.

Foto: Universal Music

Obal alba Silent So Long.

Je patrné, že na novince kapele záleželo a nepřistupovala k ní pouze jako k naplnění volného času v době, kdy mateřské skupiny dvou protagonistů mlčí. V písni Get Down hostuje kanadská elektronická diva Peaches, v Rock City velmistr cechu rockového Lemmy Kilmister, v titulní Silent So Long zpěvák skupiny Korn Jonathan Davis, v Hypothetical zase Marilyn Manson a další hosté by se ještě našli.

Díky nim je deska zajímavější, než by byla bez nich. Hudebně, aranžérsky a ani zvukově totiž nenabízí nic, co by stálo za více než postřeh. Zvuk je ukotven v devadesátých letech, když ale zpívá Lemmy Kilmister, překulí se trochu do osmdesátých let a i s dalšími hosty se víceméně podřizuje naturelu a hudební chuti těch, kteří do studia dorazili.

V každém případě je to kolekce, kterou je možné bez zbytečného sebezapření vydržet poslouchat od začátku do konce. Disponuje dobrým (nikoli ale progresivním) zvukem, experimentuje pouze v rámci rockového ranku, industriální prvky dávají zvuku vášeň a vzhledem k přítomnosti Richarda Z. Kruspeho hrají samozřejmě podstatnou úlohu klasické kytarové riffy. Mají metalový ráz, je evidentní, že jejich strůjce a interpret miluje dobu, kdy kytary v písních vytvářely až neprostupnou stěnu, energickou a masivní.

Celé desce nicméně chybí duše. Skladby příliš nedrží pohromadě, někteří hosté jsou na ní jenom proto, aby se jejich jméno hezky skvělo v bookletu, a vzhledem k zaneprázdnění dvou hlavních postav kapely nelze příliš sázet na nějaké zásadní ambice Emigrate.

Album Silent So Long je tedy standardně dobře odvedená práce kapely, která nemá budoucnost.

Emigrate: Silent So Long
Universal Music, 43:50

Celkové hodnocení: 55 %

Reklama

Výběr článků

Načítám