V novém hořko-sladkém dokumentu se prolínají příběhy tří pivařů. Sládka, který právě vyráží budovat pivovar do Běloruska. Milovníka piva, který odjíždí do Afriky psát o tom, jak jsme přišli o český národní poklad v podobě Plzeňského prazdroje. A posledním hrdinou je moravský řezník, který se rozhodne vařit si vlastní pivo ve svém uzenářském kotli.

I přesto, že divák se u filmu často směje, většina příběhů, které režisér sleduje, je tak trochu tragická. Jak je zřejmé už z názvu, postavy se za české pivo vydávají do války. Ve filmu se staví do rolí hrdých bojovníků za poctivé české pivo a jeho tradiční vaření. K bitvě ale nakonec nedochází, bojovníci selhávají a to paradoxně možná právě i kvůli pivu, které tolik milují.

“Každý po svém bojuje za svůj malý pivní poklad. Paradoxem je, že právě ona bojeschopnost je pivem oslabena nejvíce, takže se z bitvy leckdy nakonec stává fraška,” říká režisér snímku Honza Látal a pokračuje: “Mým záměrem bylo filmem Čechům trochu zvednout sebevědomí. Vaření piva k Čechům patří jako houby do lesa. V ležáku jsme pak možná nejlepší na světě. Navzdory nadnárodním společnostem v sobě tenhle um znovu objevujeme. Minipivovary rostou jako houby po dešti, pivo se vaří v garážích nebo v prádelních hrncích. Jsme svědky jakéhosi pivního národního obrození.”

Film jde do kin 30. října a ke každé vstupence dostanete ve vybraných kinech poctivé české pivo zdarma.

Emotivní dechovka

Co je víc českého než česká dechovka? Dalším z hezky českých zážitků, které dokumentární filmový festival v Jihlavě nabídl svým návštěvníkům, bylo představení divadelní skupiny Vosto5. Hra pod názvem Dechovka v režii Jiřího Havelky se sice hraje už od loňského roku, tentokrát ale poprvé přímo v místě, na jehož poválečné historii celý příběh stojí. A protože pojednává o dost kontroverzní kapitole české historie spojenou s údajným masakrem sudetských Němců, všichni členové souboru byli před představením nervóznější než na jeho premiéře.

“Dorazila asi stovka místních. Báli jsme se, že budou mít pocit, že jsme na ně přijeli ukazovat prstem, že bychom je chtěli nějak soudit, ale představení nakonec přijali velmi vstřícně,” říká člen souboru Vosto5 Ondřej Cihlář a dodává, že tomu tak bylo až na jednu výjimku: “Byl tam jeden pán, co nám nadával, že když nám není ani padesát, nic o historii nevíme, ale naštěstí ho místní sami zpacifikovali.”

I přesto bylo první představení Dechovky v Dobroníně velmi emotivní. Během celého prvního obrazu, který je jinak přijímán diváky s humorem, se nikdo ani neusmál. V sále bylo úplné ticho.

Příběh hry je silný sám o sobě, ať se hraje kdekoliv. O historických událostech v Dobroníně totiž pouze stroze neinformuje, diváky do děje vtahuje. Během několika minut se stáváte součástí zasedání dobronického zastupitelstva, kde se řeší, kam bývalé německé spoluobčany pohřbít a brzy se přenášíte do hlubší a hlubší historie až do oné noci, kdy bylo v Dobroníně údajně zabito třináct Němců.

Hrají i v Praze 

“Není rozdělené jeviště a hlediště, není to pojaté jako klasické divadelní představení a ani není záměrem investigativně přinést těmto událostem něco nového, ale dát lidem možnost sami si tu atmosféru tehdejší doby na vlastní kůži prožít,” zakončuje Cihlář.

Představení Dechovka je v produkci Vosto5 zatím největší. Aby sál, ve kterém se hraje, opravdu navodil tu správnou historickou atmosféru, musí se vyměnit téměř vše od lustrů přes závěsy až po ubrusy. A zatímco je běžně v souboru Vosto5, jak už název naznačuje, pět členů, v představení jich účinkuje třicet. Pokud by vás představení zajímalo, je pravidelně k vidění v Praze na Baráčnické rychtě.