Hlavní obsah

RECENZE: Reichův koncert byl naprosto výjimečný

Novinky, Alex Švamberk

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Praha

Úterní koncert z děl Steva Reicha v podání souboru Colina Currieho byl nejen vrcholem letošního ročníku Strun podzimu, ale také jedním z vrcholů hudební sezóny. Kompozice tohoto amerického minimalisty, jednoho z nejvýznamnějších skladatelů druhé poloviny dvacátého století, jsou u nás slýchávány vzácně a rozhodně ne v tak skvělé interpretaci, navíc za účasti samotného autora.

Foto: Michal Doležal, ČTK

Colin Currie (vlevo) a Steve Reich

Článek

Osmasedmdesátiletý Reich patří k nejvýznamnějším postavám minimalismu, který ukázal, jak důležitý a zajímavý může být rytmus, zejména polyrytmika, což koncert potvrdil. Dvě ze tří uváděných děl stála na rytmu, což platí zejména o Clapping Music, stojící jen na tleskání. Fázový posun stejné rytmické figury vždy o takt vytváří působivou rytmickou plochu.

Drumming je jednou z klíčových skladeb Steva Reicha, ve které zúročil všechny své experimenty na poli rytmu. Současně ale už ukazovala zaujetí skladatele pro zvukové barvy a témbry. Jestliže první věta nabízí klasické posuny rytmů hrané jen na bonga, v dalších částech jsou už uplatněné na melodických perkusivních nástrojích – vibrafonech a zvonkohrách. Rezonanci plátků ještě posilují tóny pikoly a ženských hlasů. V závěru pak jsou úvodní figury hrané na všechny nástroje,

Odlišné pojetí už nabízí čtyřvětý sextet, který hodně pracuje s harmonií a melodií, i když rytmus zůstává výrazný. Obě díla také od sebe dělí 13 let.

Reich také po koncertě řekl, že harmonie v raných dílech stála stranou: „V šedesátých letech hrál John Coltrane 17 minut od E, zněla indická a balijská hudba, takže ve všech mých skladbách bylo méně harmonie než v prvních pěti minutách Music For Eighteen Musicians. Udělal jsem krok vpřed a dva kroky vzad, začal jsem využívat tradiční západní prvky, melodii a harmonii.“

Dodal že to bylo reakcí na tehdejší soudobou hudbu, kde se tradiční prvky skoro nevyskytovaly, přičemž jmenoval Bouléze, Stockhausena a Cage, které označil za významné skladatele. Dodal však, že poslouchal Stravinského i Coltranea, a to se v jeho hudbě muselo projevit.

Ocenil i výkon Currieho souboru: „Hrál jsem Drumming nespočetněkrát, vedl jsem a hrál jsem ve vlastním souboru čtyřicet let od roku 1966 do roku 2006, ale nikdy jsem ho nezahrál tak dobře.“ Zdůraznil, že hudba potřebuje dvě věci: vynikající soubory a publikum, které ji poslouchá.

Zmínil se i o svém novém díle, Kvartetu pro dvě piana a dva vibrafony, které mělo premiéru o víkendu. Uvedl, že si napřed nebyl jist, jestli je dobré, ale když ho slyšel podruhé, tak už s ním byl spokojen, a doufá, že ho brzo uslyší i naše publikum.

Celkové hodnocení: 95 %

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám