Následuj kojota je album, jež uzavírá celou vývojovou etapu skupiny. Od první desky Voní (2009) budovala zvuk, kterým by se na zdejší scéně dostatečně odlišila od jiných, byla by originální, a ještě by byl dostatečně reprezentativní na to, aby dokázal oslovit tuzemské publikum. Kapela, která pracuje s českými texty, může mít sotva vyšší ambice.

Na třetím albu Soundtrack ke konci světa (2012) už byla práce na charakteristickém zvuku téměř dokonána. Převýšily jej ale některé silné skladby, které v té době charakter kapely navenek vytvářely především. Nebylo to rozhodně na škodu, protože ony silné písničky svou práci vykonaly na výbornou. Ze Zrní se stala vyhledávaná hudební atrakce, kapela získala řadu nových příznivců, a dokonce se stala symbolem jistého vyššího intelektuálního stupně mezi hudebními posluchači.

Obal alba Následuj kojota.

Obal alba Následuj kojota.

FOTO: Supraphon

Na desce Následuj kojota sice vyslovené hity (samozřejmě v intencích scény, na které se kapela pohybuje) nejsou, zato je dokonána práce na zvuku. Zrní lze prostě snadno poznat, na čemž se podílel i producent Ondřej Ježek. Možná tahle kapela trochu připomíná kanadské Arcade Fire, což je rozhodně skvělý umělecký příklad, rozhodně ale není totožná. Přes všechny evokace indiánských cest a leckde i severské melancholie je v soundu skupiny cosi zdejšího. Folkový grunt, slovanská melodika, jistě i výkon zpěváka Jana Ungera.

Zrní svou osobitost dokonávají v textech. Nejsou to mnohdy snadno uchopitelné obrazy, nicméně jejich hravost, odhodlání a smysl pro překvapení z nich činí zajímavé téma. Vnímat je lze i jako ezoterické. V této oblasti je ale tak široké pole možné slovní působnosti, že tomu nelze přikládat až tak velkou váhu.

Textař Jan Unger je nicméně přednáší s takovým zaujetím, že budeme-li sledovat jeho barvu hlasu a výraz, s jakým zpívá, máme šanci dostat se do stejného rozpoložení, v jakém je v daný moment on sám.

Nad ostatní písně na albu přece jenom trochu ční výpravný Lazar, krásně melancholické Moře a nakažlivý drajv má Království. Nejlépe ovšem deska funguje jako celek. Zrní se na ní představuje jako příklad toho, že jít za svým „kojotem“ nese sladké plody.

Mimochodem, silným uměleckým zážitkem je i oční kontakt s bookletem alba.

Zrní: Následuj kojota
Applause Booking/Supraphon, 49:02

Celkové hodnocení: 85 %