Co vás v poslední době mezi nálezy nejvíce překvapilo?

Z těch, které jsou pro Přerovany zásadnější, určitě nedávný odkryv základů bratrského domu se školou v lokalitě Na Marku. V rámci Olomouckého kraje to je nález dvacetiletí, protože se nám postupně podařilo odkrýt kostel sv. Marka, původní sbor, který byl vystavěn v roce 1554, a poté následoval objev krásné štětové uličky z poloviny 16. století.

Na něj navazoval objekt bratrského domu se školou, kde podle písemných zpráv nejprve studoval a potom učil Jan Ámos Komenský, což tomuto objevu dává až středoevropský význam. Bez nadsázky řečeno – Angličané mají svého Shakespeara a jeho rodný dům, my v Přerově máme základy původní českobratrské školy, kde působil jeden z největších evropských učenců.

Odhalili jste téměř celý komplex. Zarazilo vás na něm něco?

Zejména zachovalost a celistvost základů, protože jsme odkryli prakticky celý půdorys. Za to vděčíme citlivému přístupu stavitelů, kteří přesně v lokalitě Na Marku budovali v devadesátých letech 19. století sokolovnu.

Jednoznačně na ty pozůstatky narazili, ale ušetřili je a obvodové zdivo sokolovny vbudovali mimo ně, aniž by je výrazně poničili. Jako by se snažili k těm pozůstatkům přistupovat s pietou a respektem. A bylo by barbarské, kdybychom my v jednadvacátém století zničili takto unikátní hodnoty kvůli vybudování parkoviště.

Měli bychom k národnímu archeologickému dědictví přistupovat alespoň s respektem

Považujete tento objev za dosavadní vrchol kariéry?

Velmi těžko se poměřuje na miskách vah, co je významnější. Já doufám, že vrchol ještě přijde… Jedním z klíčových výzkumů, kde působím již několik let s kolegou Mikulíkem, je ten v areálu bývalého cisterciánského kláštera na Velehradě. Mít možnost nahlédnout pod tak posvátnou půdu je zážitek na celý život.

A vzhledem k tomu, že jsem patriot dolního Pobečví, musím zmínit lokalitu Předmostí. Pro mě bylo obrovské vzrušení podívat se do nejstarší etapy místního osídlení, tedy více než sto tisíc let zpět. Dnes si málokdo z návštěvníků tohoto panelového labyrintu dokáže představit, že tohle je ta světoznámá paleolitická lokalita.

Zdeněk Schenk při dokumentaci pohřbu ženy z období kultury malované keramiky v lokalitě Předmostí-Dluhonice (2006).

Zdeněk Schenk při dokumentaci pohřbu ženy z období kultury malované keramiky v lokalitě Předmostí-Dluhonice (2006).

FOTO: archív Zdeňka Schenka

Dokázal byste vypíchnout vzácnost nad vzácnost, kterou jste dosud nalezl?

Asi objev pokladu z doby bronzové v Hradčanech na Přerovsku nebo odkryv dvoumetrového mamutího klu v Předmostí, který se nám podařilo vyzvednout neporušený. V současné době je vystavený v suterénech přerovského zámku

Jaký je to pocit držet něco tak jedinečného?

Doslova magický a nesmazatelný zážitek, na který se nezapomíná. Stejné pocity jsem měl, když jsem mohl pracovat na Helfštýně, který stojí na prvopočátku mého zájmu o archeologii. Tam jsem totiž našel první nálezy přesně v den mých desátých narozenin.

Jste hlavně terénní archeolog. Co je pro vás největší překážkou?

Jsem spíš archeolog, který se zabývá městskými aglomeracemi s důrazem na provádění výzkumů v historických jádrech měst. Všechno je o lidech, většinou není problém na stavbách se samotnými stavaři. Často ovšem investoři na Přerovsku zapomínají na ohlašovací povinnost, což vyplývá ze zákona.

Do jisté míry to vypovídá o tom, jak je společnost civilizovaná, protože na západ od našich hranic by si investoři nedovolili to, co se v některých případech děje u nás.

Chybí jim ta úcta, o které jste mluvil na začátku?

Některým ano. Čas jsou pro ně peníze. Měli bychom k národnímu archeologickému dědictví, které je často neporušené ukryto na dosah pár kopnutí pod úrovní dnešních chodníků, přistupovat alespoň s respektem.

Navíc je třeba si uvědomit, že takový objev, jaký se nám podařilo udělat v lokalitě Na Marku, nejen vzbudí zájem o archeologii, ale taky trochu vzbudí patriotismus, který v dnešní době chybí.

Zajímalo by mě, jestli trpíte profesní deformací, když jste na dovolené. Míváte nutkání jít si „kopnout“?

Archeologie je od prvopočátku mým koníčkem, takže všude vidím to, co by jiný jednoduše přešlápl. Támhle najdu pazourek, tuhle střep z neolitu, středověkou minci nebo v lese pozůstatky nějakého valového opevnění.

Takže si vozíte hodně suvenýrů?

Občas se samozřejmě člověk dopustí hříšku (směje se), což by neměl, ale co si budeme povídat.