Ani samotný „king“ Elvis Presley nemá úplně čistý štít. Když v roce 1961 rozněžňoval publikum svým Can't Help Falling in Love, znalci mohli zlomyslně podotknout, že je to sice pěkné, ale desku si nekoupí, protože už ji doma mají dlouho. Jmenuje se to Plaisir d'amour (1784) a autorem je J.P.E. Martini.

Klasická soulová skupina The Shangri-Las v písni Past, Present and Past z roku 1966 rovněž nepřišla s ničím novým. Ale mezi americkými teenagery zřejmě Měsíční svit od Ludwiga van Beethovena nebyl tolik znám, takže to mohlo projít.

Sting a Paul Simon. Možná své společné koncerty zopakují i v Evropě.

Sting

FOTO: Universal Music

Když v osmdesátých letech Sting strašil západ Evropy závažnou politickou písní Russians (Rusové), jeden dávno mrtvý Rus s tím možná opravdu měl něco společného. Zde asi nejde o typickou vykrádačku, ale o silnou inspiraci Sergejem Prokofjevem a jeho Poručíkem Kijé. A když americký zpěvák romantických hitů Billy Joel skládal refrén své This Night, asi zrovna hodně poslouchal Beethovenovu Patetickou, tak se mu to tam nějak „propašovalo“.

Just Let Me Cry (1963) se jmenoval hit Lesley Gore. Jeví se jako velmi pravděpodobné, že melodie zpěvu je z opery Sadko (Rimský-Korsakov). Opravdu chytlavá je i hitovka A Groovy Kind of Love (1965) od Diany a Annity. Tady je zase zpěv silně inspirován Sonatinou v G Dur, op. 36 č. 5, kterou složil Muzio Clementi. A Lady Lynda (1979), kterou napsali Alan Jardine a Ron Altbach pro skupinu The Beach Boys, doslova cituje duchovní píseň Johanna Sebastiana Bacha Jesus Bleibet Meine Freude.

O zpěváku Eriku Carmenovi se říká, že si skoro založil celou kariéru na Rachmaninovovi. V Never Gonna Fall in Love slyšíme Adagio ze Symfonie č. 2 a All by Myself je podle některých kritiků vlastně klavírní koncert č. 2 v C moll.

A klasika se zjevně poslouchá i v současnosti. Poměrně nedávno válcoval hitparády s rozpustilou písní Grace Kelly (2007) zpěvák Mika. Písnička dělá dost operní dojem, až to člověku vrtá hlavou. Nakonec to poctivec Mika férově řekl: půjčil jsem si něco z árie Largo al factotum (Lazebník sevillský, Gioachino Rossini). Je to zadarmo, tak proč ne?