Téměř dvě dekády před odchodem na odpočinek v roce 2011 jsme Šulákovou nejvíce viděli a slyšeli jako stálého hosta folkrockové kapely Fleret. Její nahrávky z dob vrcholné kariéry, kdy vystupovala mimo jiné jako sólistka BROLN (Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů), však paradoxně nebyly dostupné.

Repertoár z Valašska i odjinud

Situaci napravuje až tento důkladný průzkum archivů Českého rozhlasu Brno a Supraphonu, provedený editorem a publicistou Jaroslavem Riedelem.

První část disku se kryje s debutovým vinylovým LP Šulákové z roku 1971, které Supraphon sestavil ze starších rozhlasových snímků. Druhá shrnuje písně ze singlů, kompilací i dosud nevydané. Většina repertoáru pochází logicky z Jarmilina rodného Valašska, zpěvačka se však nelekala ani nastudování písně albánské či rumunské.

Jarmila Šuláková: Kyčera, Kyčera

Jarmila Šuláková: Kyčera, Kyčera

FOTO: Galén

Oficiálnímu pojetí folklóru (přesněji folklorismu, tedy pódiové podoby lidového umění) té doby bývají vyčítána klasicizující aranžmá pro velké „státní folklórní orchestry“, uhlazenost a akademičnost.

Ovšem Šuláková představovala živel. I nad zdobnými, košatými koloraturami smyčců zpívá bez manýr, s autentickým „lidovkářským“ prožitkem. Zásluhu na tom má i samotný BROLN, jehož dirigenti i muzikanti dokázali navzdory diktátu doby ctít i syrovější letoru lidové hudby.

Slyšet mladistvý, průbojný alt Jarmily Šulákové je čirá radost i v horizontu půlky století a zásadních proměn přístupu k lidové hudbě. A deska Kyčera, Kyčera neznamená nic menšího než zaplněnou mezeru v pomyslné učebnici dějin moravského folklorismu.

Jarmila Šuláková: Kyčera, Kyčera
Galén, 69:02

Celkové hodnocení 85 %