Bude Divadelní odysea pro letní Prahu přínosem?

Určitě. Koná se v dobrém čase, kdy je ve městě spousta cizinců. Navíc tanec a nonverbální divadlo hovoří samy za sebe. Nepotřebují žádná slova, takže věřím, že přitáhnou spoustu diváků.

Nebývá obvyklé, aby jeden tvůrce na festivalu uvedl všechna svá představení. Je to pro vás přínosné?

Máte pravdu, obvykle se na přehlídkách uvádí jen jedno tvůrcovo představení. Proto možnost uvést na Divadelní odyseji všechna s radostí vítám. Uvedeme i premiéru představení Sorcerer.

Jaké bude?

Je to první představení mé company, k jehož realizaci jsem přizvala německého choreografa. Jmenuje se Felix Landerer a pracujeme společně, aniž bychom své styly zmixovali. Divák bude mít možnost vidět specifický pohybový slovník a situace i obrazy obou tvůrců.

Ve skupině je šest tanečníků – dva Britové, Němka, dva Slováci a jeden Čech. Každý má za sebou jinou taneční historii, což je samo o sobě neobvyklé a zajímavé. Téma je pak velmi jednoduché a přitom velmi složité. Je jím zlo.

Je něco, co vaše čtyři představení spojuje?

Stoprocentně je to pohled na pohyb. Fyzická akce nebo taneční pohyb vždy musí nést myšlenku či téma, od toho ostatně každé mé představení vzniká. Zabývám se také vztahem člověka k okolí, ke zvířatům nebo k přírodě jako takové. Zajímá mě i mezilidská tolerance. Přesto jsou ta čtyři představení dost rozdílná. V Jezdcích například účinkují herci i tanečníci, v představení La Loba zase zpěvačka.

Je pro vás důležité se od jiných choreografů a tanečníků odlišit?

Takhle nepřemýšlím. Spíše se snažím následovat svou uměleckou cestu. Nechci kopírovat věci, které jsou v tanečním oboru módní nebo trendy. Snažím se hledat různorodý pohybový slovník.

V současném tanci je spousta pohybových klišé, tedy postupů, které se neustále opakují. Já se jim chci vyhnout, takže v tomto směru se odlišit snažím. Hledám nové pohybové kvality.

Kde nacházíte příběhy pro své choreografie?

Hodně si zapisuju nápady a inspirace z obyčejných životních situací. Týká se to těch, které mě nějak zasáhnou nebo o nich přemýšlím. Je to spousta podnětů a u některých si hned představuju vyjádření pohybem. Jiná témata zase dozrávají dlouho.

Žádné mé představení ale není postaveno na ryze osobním tématu. Myslím si, že divák není zvědavý na mé osobní problémy.

Pohybujete se na evropské scéně, často pobýváte v zahraničí, kde pracujete i pořádáte workshopy. Jakou pozici má česká taneční škola v Evropě?

Mám možnost pracovat se spoustou kvalitních zahraničních souborů a musím říct, že úroveň českých tanečníků je vysoká. Zásadní problém je však v podmínkách, které ke své práci mají.

Jaké podmínky máte na mysli?

V první řadě jde o peníze, které by tanečníkům umožnily pracovat kontinuálně. Kdyby byly taneční projekty lépe finančně zabezpečené, bylo by možné zaplatit umělcům za pravidelné zkoušky a vytvořit jim tak dobré podmínky. Věnovat všechen svůj čas a energii jednomu tvůrci nebo company je vlastně v našich podmínkách pro tanečníka na volné noze nemožné.

Do jisté míry si ale myslím, což je dost smutné, že právě tento nedostatek pomáhá českým tanečníkům na tu dobrou evropskou úroveň. Mají totiž specifický tvůrčí drajv, což je věc, kterou u některých špičkových souborů v zahraničí postrádám. A chybí jim možná proto, že mají ideální tvůrčí podmínky, takže jsou v klidu a trochu jim schází potřebné umělecké pnutí.

Ale to samozřejmě není pravidlo, úroveň soudobého tance v Evropě je velmi vysoká. Chci tím říct, že důležitost této krásné a náročné profese se nedostatečnými podmínkami velmi snižuje a to není správné.