Článek
Sbírka tak doplňuje obraz Borise Viana jako předního představitele poeticky laděných existenciálních děl se zvláštní atmosférou pomalu plynoucího času a neúprosnosti osudu a běhu světa, které se objevují i v Srdcerváči nebo v Podzimu v Pekingu. Temný spodní proud jasně ukazuje, nakolik Viana zasáhla zkušenost z druhé světové války, patrná v povídce Mravenci, nebo krušná a chudá poválečná léta ztvárněná v povídkách Rak a Leklé ryby.
Ukazuje ho jako básníka a textaře, nikoli však poetického lyrika, ale drsného, majícího blízko k pouličnímu šansonu, který tehdy kraloval Paříži, a k villonovským baladám. K té má nejblíže i formálně Dezertér, ale myšlenkově i Nechtěl bych zdechnout nebo Taneček okovaných bot a závěrečné Balady o minulých láskách, o naší válce a o temných obchodech. Jeho básně, mnohdy krátké jako epigramy, v sobě mají hořkost Gellnera i satirické šlehy Havlíčka, což ukazuje Taneček atomových bomb.
V básni Docela nahý muž kráčel je patrný vliv nonsensu Edwarda Leara, i když nejde o limerick. Sbírka nezapře, že měl Vian blízko k patafyzice a dadaismu.
Krutá dobrodružství nejsou čistou poezií udivující překvapivými básnickými obrazy, které ale mnohé čtenáře odrazují, jsou méně poetická než mnohé Vianovy romány, jsou syrová a živočišná, ukazují svět i lidi včetně autora bez příkras, jak ukazují verše: „Rozbíjejí svět / na kousky ho tlukou / Rozbíjejí svět / Kladiva v rukou / Ale mně je to jedno /Mně je to úplně jedno.”
Boris Vian: Krutá dobrodružství
Překlad: Jiří Dědeček
Vydal Maťa
Sbírka umožňuje lépe poznat Viana, šíři jeho záběru, ale současně ukazuje i nálady poválečné Francie.