Za rok odehrajete mnoho koncertů. Liší se z vašeho pohledu nějak?

Neřekl bych, že se výrazně liší. Samozřejmě jsme každý večer v jiném prostoru a publikum není nikdy úplně stejné, ale stávají se nečekané věci, které dodávají každému vystoupení na jedinečnosti. Někdy hrajeme pro publikum, které není až tak nažhavené a musíme se vyburcovat, aby z toho něco bylo. Jindy jsou lidé tak úžasní, že se hraje samo. Některé koncerty se časem slijí dohromady, v paměti ale zůstanou ty, na nichž bylo skvělé publikum.

Například?

Nedávno naše kapela hrála v Miami, kam se mi vůbec nechtělo. Ani trochu jsem neměl chuť jet na Floridu, dost jsme se toho koncertu všichni obávali. Nakonec ale lidé při vystoupení úplně šíleli. Na to, že to bylo americké publikum, byli neuvěřitelní. Díky tomu momentu překvapení na ten koncert nezapomeneme.

Do kapely jste přišel v roce 2007, ale současně jste členem skupin Mini Mansion a Wires of Fire. Je atmosféra v Queens Of The Stone Age pro vás po předešlých zkušenostech v něčem specifická?

Ano. Každá kapela má jinou dynamiku. Nechci se nějak chlubit, ale myslím, že atmosféra v Queens je jedinečná. Je to parta výjimečných lidí, jsme si velmi blízcí. Víte, členové některých kapel nejsou přátelé, nejsou spolu rádi a nebaví je společně trávit čas. Dokonce spolu bojují a hádají se. To ale není náš případ. My se máme rádi.

Ten váš přátelský duch zaujal na tiskové konferenci, kterou jste měli loni na Rock for People. Vypadali jste, že se dobře bavíte, všechny jste nadchli.

Vidíte, to je to, o čem mluvíme. Nejsme zlí kluci. Jsme na to celkem hrdí, protože v hudebním průmyslu brzy zjistíte, že ne všichni jsou milí.

Michael Shuman z americké rockové skupiny Queens Of The Stone Age.

FOTO: Právo - Jan Šída

Kterou skladbu Queens Of The Stone Age máte nejraději?

Miluju I Think I Lost My Headache. Vždycky jsem ji měl rád a baví mě hrát ji na koncertech. Ale teď jsme ji moc nezařazovali, musím ji v létě hrát víc.

Na vašem posledním albu …Like Clockwork hrajete na spoustu nástrojů, v kapele ale působíte jako baskytarista. Na kolik nástrojů umíte hrát?

Počkejte, zkusím to spočítat. Na víc, než má jedna ruka prstů. Asi na šest nebo sedm. Nejzvláštnější nástroj, který ovládám, je pozoun. Nehraju na něj ale zrovna denně. Umím něco málo na všechny nástroje, které se mi zdají zajímavé. Kromě kytary mě nejvíc baví bicí.

Za album …Like Clockwork jste měli dvě nominace na Grammy. Jaký byl pro vás slavnostní ceremoniál předávání cen?

My tam dokonce hráli, ale nevyvinulo se to dobře. Nebyl to pro nás příjemný večer. Naše vystoupení ho zakončovalo a my poměrně tvrdě pracovali na tom, abychom vytvořili něco jedinečného. Pozvali jsme si jako hosty Trenta Reznora, Davea Grohla a Lindseyho Buckinghama. Televize nás ale v přenosu usekla. Odvysílala jen půlku písničky. Bylo to k vzteku.

Na desce …Like Clockwork hostovala řada zajímavých osobností, například Dave Grohl, Mark Lanegan, Trent Reznor nebo Elton John. Setkal jste se s nimi při nahrávání?

Nejsme typ kapely, která by nechala své hosty nahrát jejich part v jiném studiu a pak ho jen přidala ke svému. Všechny hosty jsme uvítali v našem studiu, nahrávali jsme společně a povídali si s nimi o tom, jak to udělat. Hodně jsme si to užívali.

Je někdo, koho jste na nahrávání zvali a on pozvání nepřijal?

Ne. To opravdu ne. Upřímně řečeno, nemyslím si, že by se našel někdo, kdo by s námi odmítl točit, kdybychom mu to nabídli. Většina lidí je z toho spíš nadšená.