Po čtyřiceti letech své hvězdné kariéry se s Prahou loučilo světoznámé britské pěvecké kvarteto The Hilliard Ensemble, které se letos rozhodlo ukončit činnost. Na svůj poslední pražskojarní koncert pozvali pánové David Jones (kontratenor), Rogers Covey-Crump (tenor), Steven Harrold (tenor) a Gordon Jones (baryton) další čtyři hosty: sopranistky Moniku Mauchovou a Claudii Reinhardovou, kontratenoristu Davida Goulda a basistu Roberta Macdonalda. V hlasově i početně obměňovaném složení pak střídali provedení duchovních děl Johanna Sebastina Bacha a Arvo Pärta, „dvorního skladatele“ Hilliardů.

V Pärtových skladbách dal Hilliard Ensemble naplno pocítit posluchačům lítost nad jejich rozchodem - dominovala jim dokonalá sezpívanost, kultivovaný zvuk, výrazová propracovanost, lehkost a muzikalita. Zážitkem bylo především provedení čtyřhlasého sboru Most Holy Mother of God pouze kvartetem The Hilliard Ensemble, pro něž byla skladba v roce 2003 psaná. Nádherná koncentrace a vzájemné vnímání zpěváků i respekt k dílu jsou devízy, které k tomuto souboru neodmyslitelně patří. Stejně krásné bylo i provedení Pärtovy epické skladby And One of the Pharisees a Two Slavonic Psalms na staroslověnský text s názvuky pravoslavného zpěvu, v němž je nutno ocenit precizní výslovnost textu.

Problematičtější bylo provedení Bachových motet, byť i v nich soubor spolu s hosty zazářil technickou jistotou, pěveckou lehkostí a smysluplnou deklamací textu. Nicméně, interpretace Bachových motet během let pokročila o dost jiným směrem, takže provedení Hilliard Ensemble znělo co do výrazového propracování trochu ploše a jednotvárně, místy i rozhádaně a navíc ženské hlasy se s kontratenory nepojily v barevně i intonačně ideální souzvuk. Nejpatrnější to bylo u moteta Jesu, meine Freude, nejlépe vyznělo dvojsborové moteto Ich lasse dich nicht a závěrečné Singet dem Herrn ein neues Lied. Publikum se s oblíbeným souborem loučilo dlouhými ovacemi ve stoje.

Simona Houda Šaturová

 

Simona Houda Šaturová patří k nejlepším současným sopranistkám.

FOTO: Archiv ND

Sobotní večer v Rudolfinu patřil sopranistce Simoně Houda-Šaturové a orchestru Collegium 1704 Václava Lukse. Výběr z hudby 18. století byl působivý, Šaturová zazářila suverénními a lehkými koloraturami v svižném tempu, intonační jistotou i emotivním prožitkem árií, což je kvalita, k níž evidentně dospěla během posledních let. Patrné to bylo zvláště v dynamicky i výrazově propracované Cherubiniho Médei, emotivně i herecky pojaté Mozartově Konstanzi, Myslivečkově Cleonice a působivé Aristei z přídavku. Je evidentní, že tento repertoár Simoně Houda Šaturové opravdu sedí, její hlas se navíc ideálně pojil s nástroji orchestru Collegium 1704 Václava Lukse, který byl rozhodně více než jen doprovazečem sopranistky, spíše byl druhým vynikajícím sólistou večera. Posluchače nadchl brilantní, technicky i výrazově dokonalou hrou, z níž čiší navíc bezprostřední a radostné muzicírování. Patrné to bylo jak v obou baletních hudbách z Mozartova Idomenea, tak i v provedení Koželuhovy Sinfonie g-moll a dalších děl, jež v průběhu večera zazněla.

The Hilliard Ensemble / Simona Houda Šaturová a Collegium 1704
Pražské jaro, Dvořákova síň Rudolfina Praha, 30. a 31. května
Celkové hodnocení: 75% / 90%