Jak dlouho písničky na desku vznikaly?

Od roku 2004 do posledních měsíců před nahráváním. Jelen tak stará kapela není, existuje tři roky. Já už ale hraju poměrně dlouho a písničky James Dean nebo Listopad jsem napsal před deseti lety. Hrál jsem je se svou kapelou Krivohlavy. Trochu jsme s Jelenem změnili jejich aranže, základ ale zůstal stejný.

Je pro vás postava bohémského herce Jamese Deana přitažlivá?

Ani ne, spíš ho beru jako symbol rebela bez příčiny. V té písničce se zpívá „rebel s příčinou a důvodem“. V roce 2004, kdy jsem ji napsal, jsem se vyrovnával se svým věkem. Bylo mi čtyřiadvacet a hodně jsem to řešil. Ironické je, že Dean ve čtyřiadvaceti letech zemřel.

Na albu jsou věci veselé, romantické, šansonové i baladické. Která z těchto nálad je pro Jelena nejvíce charakteristická?

Písně vycházejí ze situací, které člověka potkávají, takže se nedá říct, že některá z nich je základní. Pro mě osobně je ale silný šansonově laděný Smutný pocit. Inspirací k jeho napsání bylo umírání člena mé rodiny na rakovinu. Viděl jsem člověka, který leží na lůžku, je napojený na přístroje, neví, že umírá, a přitom nemá šanci, aby přežil. Byl to neuvěřitelně silný zážitek. Důležité jsou pro mě ale všechny písničky. Pár letních chvil jsem například napsal pro svou rodinu, pro manželku a dceru. Byl to tak intenzivní pocit, že to muselo ven.

Jste v kapele hlavní autor. Vyhovuje vám to?

Moji spoluhráči Ondřej Málek a Martin Kasal napsali písničku Magdaléna, kterou už hráli se svou bývalou skupinou Šatlava. Pozice hlavního autora mi nicméně vyhovuje. Nepovažuji se totiž ani tak za kytaristu či zpěváka, spíše za písničkáře. Chci skládat písně a psát texty. Kvůli tomu jsem se ještě v žádné kapele nedostal k modelu, kdy si s ostatními sednu a složíme písničku spolu. Pokud se k tomu dopracujeme v Jelenovi, bude to pro mě nová zkušenost. Nebráním se jí.

Označení písničkář zní romanticky. Je to tak?

Pro mě je to především člověk, který skládá písničky. To slovo má nádech jakéhosi barda, to je pravda. Jinak však žije písničkář, kterému je dvacet, a jinak ten, jemuž je třicet, má rodinu, chodí do práce a nejvíce hudebních nápadů mu chodí při cestě tramvají. To je můj případ. Situace, kdy jsem písničkář a kdy zase táta, ale nerozlišuju.