Připomínky kreativního producenta Petra Kubici, jemuž připadala původní verze filmu k Janečkovi příliš vstřícná, vedly sice k tomu, že režisér David Vondráček nejdřív obvinil veřejnoprávní televizi z cenzury, ale dokument na konec přestříhal a stížnost z Rady ČT stáhl.

Vedení televize však aspoň nařkl z podvědomé mužské závisti vůči bohatému podnikateli, jehož obletují zástupy žen.

Ať to myslel vážně, nebo to byl jen rozezlený výkřik, s nímž couval z pavlače, na kterou předtím v náhlém hnutí mysli vyběhl, rozhodně si tím uškodil. Obvinění z nevědomých pohnutek totiž už jen samo o sobě budí pochybnost, jestli režisér neztratil nejen nadhled, ale i soudnost.

A co samotný film? Skutečně přišel dokumentarista ve společnosti silné osobnosti o profesionální odstup?

Podle odvysílané verze to až tak jednoznačně nevypadá.

Rovnicí proti korupci

Vondráček ukázal miliardáře nejen jako šikovného podnikatele a bystrého matematika, jehož algoritmy vynesly firmu RSJ při vysokorychlostním automatickém obchodování na burzách do čela světové konkurence, ale přinesl i polemiku o proměně finančních trhů a taky si všiml Janečkova černobílého vnímání politiky a společnosti vůbec.

...a taky adrenalinové sporty.

...a taky adrenalinové sporty.

FOTO: Česká televize

Právě díky němu charismatický boháč redukuje svět na boj dobra a zla, rozdává do kategorií pečlivě roztříděným politickým protivníkům karty se znaménky plus a minus a potom se bez rušivých pochybností noří do toho, co je mu vlastní – konstruování matematické rovnice. S až premiantským zaujetím pak představuje svůj novátorský volební systém, který by podle jeho mínění dokázal vyloučit z demokratického politického života zkorumpované „zlojedy“.

Kdo je ten mecenáš?

Většiny dalších miliardářových aktivit se však dokumentarista jen dotkne a o tom, že by se mu povedlo podrobněji zobrazit Janečkovu motivaci ke vstupu do veřejného života, jak doufal, nemůže být řeč. Snímek přináší nanejvýš neurčitě vyjádřené náznaky.

Portrét sice autor pečlivě skládá i z drobných střípků, které pomohly vykreslit některé rysy tohoto mimořádně úspěšného matematika ostřeji, jenže ty ostatní halí neproniknutelný, do sebe pohroužený, nápadný a téměř všudypřítomný úsměv.

Ani jedno však nemusí znamenat, že filmař propadl svému hrdinovi i jeho převládající náladě, jejíž podstatu bohužel blíž nezkoumá.

Příčina tohoto dojmu může být úplně jinde: Je obtížné přiblížit se nitru člověka, kterému silně záleží na jeho sebeobrazu a vytrvale nabízí okolí především tuto svoji stránku. Někdy to může být i skoro nemožné.

Korektivní pohled zvnějšku

Lpění na vlastním obrazu je však konec konců i povahový rys (a může být velmi výrazný), a tak jde především o nalezení hranice, kdy sebeprezentace protagonisty portrét ještě dokresluje a kdy už nad ním začíná vítězit.

Dá se říct, že v přestříhané verzi nad pohledem zvnějšku nepřevládla, ale otázka je, jak právě v této rovině snímek působil před úpravou. A chtěla by jej televize „cenzurovat“, pokud by se režisérovi povedlo se této zvláštní osobnosti víc přiblížit?

A co si o tom myslí Karel Janeček? Na svém FB profilu ještě před odvysíláním filmu celkem nepřekvapivě usoudil, že ve sporu s ČT šlo o cenzuru, neboť blíže neurčeným negativním mocenským strukturám vadil jeho volební systém, který je ohrožuje.

Karel Janeček, svět podle algoritmu
ČT 2, 28. 5., 20 hod., scénář a režie: David Vondráček.

Celkové hodnocení 65 %