Článek
Do roku 2008 byl členem skupiny Bůhví, potom spolupracoval například s Michalem Horáčkem nebo psal písničky pro jiné. Ty své si souběžně odkládal do šuplíku a loni k nim napsal dostatečný počet dalších na to, aby mohl album nahrát.
Brzobohatý – jak říká – na desce Identity hudebně vychází ze stylu funky. Není to pro něho ale zpravidla konečná stanice. Ve využívání toho stylu není ortodoxní, naopak rád zabrousí k dalším.
V Jíst, meditovat, milovat koketuje s jazzem, v písni Správci osudů zpívá letně popovým falzetem, Věštkyně, v níž ve vokálech hostuje Tereza Černochová, má šansonovou náladu, Vietor, v němž výborně hostuje slovenský zpěvák Peter Cmorik, či Sedm jsou v podstatě popové balady, melodicky striktní je zase písnička Spolu.
Brzobohatý není příliš výrazný zpěvák. Na jeho hlas si posluchač postupně zvyká, místy trochu zajiskří, jako by zpíval Dan Bárta. Má každopádně velmi příjemnou barvu a působí vlídně. Nadto velmi dobře pasuje do jakéhosi retro pocitu, který se při poslechu alba dostavuje.
Podepsala se na tom skutečnost, že Brzobohatý na desce nabízí živou hudbu a poctivé písničky. Jsou vkusné, není v nich žádná laciná provokace, naopak deklarují všechno to, co by dobré skladby v hudebním středním proudu měly mít.
Přispěly k tomu i texty. Brzobohatý je předtím nikdy nepsal, alespoň ne od začátku do konce. Na své desce se do nich ale pustil a výsledek je uspokojivý. Při básnění zohlednil vlastní pěvecké frázování a vyhýbal se klišé nebo hloupým spojením. Jeho texty jsou proto funkční a jako podstatná součást písniček sehrály svou roli výborně.
Ondřej Brzobohatý: Identity |
---|
Supraphon, 34:32 |