Hlavní obsah

Vonnegut jr. si pohrává s tématy i se stylem

Právo, František Cinger

Ne každému spisovateli se poštěstí, když se dědicové rozhodnou vydat posmrtně jeho povídky, že se opět setká se čtenářským ohlasem. V případě třetího souboru Kurta Vonneguta jr. (1922– 2007) nazvaného Když smrtelníci spí ale stojí za to věnovat dílu pozornost.

Foto: Repro z knihy Když smrtelníci spí

Karikatura Kurta Vonneguta jr.

Článek

Možná je to tím, že nejde o texty, které by Vonnegut jr. považoval za nepublikovatelné, a tak dobře věděl, proč by je měl nechat v šuplíku.

Autor proslulý mimo jiné knihou Snídaně šampionů aneb Sbohem, modré pondělí je ve své době psal pro časopisy Collier’s, Ladies’ Home Journal nebo The Saturday Post. Ty chtěly nijak zvlášť složité příběhy bez literárních příkras, nejlépe s jednoduchou zápletkou, případně s nečekaným zvratem na konec.

Foto: nakladatelství Argo

Kurt Vonnegut jr.: Když smrtelníci spí

Pro Vonneguta jr. to byla příležitost, jak by dal najevo nejen své slovesné mistrovství, ale i názory. Odpůrce válek, násilí, rasismu vypovídal o osamění člověka, který se rozhodl žít se svou mluvící lednicí. Bankovní lupič se svěřuje s tím, jak padl do osidel lásky mladé sekretářky, která ho získala svou lidskostí. Jedna povídka je psaná formou dialogu při vyšetřování. Otázka, odpověď. Bezva.

Zkrátka tvůrce si pohrával s tématy i se stylem vyprávění.

Kurt Vonnegut jr.: Když smrtelníci spí
Argo, přeložil Petr Štádler, 216 stran, 289 Kč, e-kniha 189 Kč

Reklama

Výběr článků

Načítám