Je vám blízká hudba švédské skupiny ABBA?

Samozřejmě, kapelu ABBA jsem poslouchal a poslouchají ji s nadšením i naše děti, takže je to léty prověřená kvalita, krásná, jiskrná, slunná hudba. Mamma Mia! se odehrává na řeckém ostrově, a proto i česká inscenace musí jiskřit jako sekt, ne jako burčák. Při castingu jsme slyšeli některé písničky třeba stokrát, takže kdyby to byla méně kvalitní hudba, asi by z toho člověku jeblo. Ale nejeblo nám, a doufám, že se tak nestane ani při zkoušení, na které se těším.

Muzikál jste viděl v Londýně. Napadlo vás, že byste ho chtěl režírovat?

Když jsme ho se ženou asi před šesti lety ve West Endu zhlédli, jediné, co nás tehdy napadlo, bylo, že tohle se tady hrát nedá, protože na to nemáme lidi. Ale mezitím vyšla ze škol generace šikovných lidí, kteří se skvěle hýbou a dobře vypadají. Na druhé straně se tu už řada lidí takzvaně muzikálem otřískala a zakořenila u nás žánr, který tu velkou tradici neměl.

Muzikál dnes dělá i řada činoherců, například Jiří Langmajer nebo Ivana Chýlková…

Rád pracuju s dobrými herci, protože zpěváci vám všechno nesplní. Ale když se v obsazení promíchají, zpěváci naberou od herců hereckou zkušenost a činoherci zase od nich trochu jiný způsob hraní, lehkost, smysl pro show, jiné manýry. A prolne se to jako v manželství, které je také kompromisem. A pak, u nás se chodí na mediálně známé tváře víc než na dílo samé. To třeba v Londýně není, a proto je třeba obsazení v tomto duchu pečlivě vyvážit.

V čem se dva muzikály, které máte před sebou, liší?

Napsali je jiní autoři, je v nich jiné obsazení a stejný režisér. Ale vážně – muzikál Mamma Mia! je pohybově náročný, takže jsme při výběru obsazení věnovali bedlivou pozornost mimo jiné právě těmto kvalitám, zatímco při výběru protagonistů Addamsovy rodiny jsme hledali především herce, kteří by typově odpovídali postavám tohoto groteskního komiksového muzikálu. Trochu jako v komedii dell’arte. Je to patrné na billboardech, které muzikál propagují.

Co vás čeká po režii obou muzikálů?

V září se v Plzni otevírá nové divadlo a já jsem pro ně napsal hru. Jmenuje se Jednotka intenzivní lásky a je to romantická komedie o dvou lidech, kteří jsou v kómatu, a zatímco jejich těla leží jako bez života, jejich duše prožívají romantický vztah.