Počátky Róžewiczovy tvorby sahají sice až do meziválečného období, do širšího povědomí se však dostal až po druhé světové válce, v níž mu zahynul starší bratr Janusz. S válečnou tragédií se ve svých dílech vyrovnával od počátku a existenciální pohled na svět spojený s přísným moralismem jej brzy dostaly mezi elitní autory. Jeho první básnická sbírka Nepokoj byla v roce 1947 rodící se komunistickou společností pro malé nadšení z budování socialismu přijata chladně, po dalších sbírkách si od režimu dokonce vysloužil odsudek jako „ideolog imperialismu”.

V šedesátých letech se začal stále více orientovat na dramatickou tvorbu a jeho hry s nádechem absurdity si získaly celosvětové uznání. K nejúspěšnějším a dodnes hraným kusům patří například jeho dramatický debut z roku 1961 Kartotéka, Bílé manželství, Do písku či dílo inspirované osudy Franze Kafky Past. Posledně jmenovanou hru má od loňska na repertoáru soubor pražského Divadla Komedie.

Róžewicz náležel k silné generaci poválečných autorů, jako byli Czeslaw Milosz či Wislawa Szymborská. Podle mínění polských kritiků pro něj bylo souputnictví s těmito dvěma laureáty Nobelovy ceny nešťastné, neboť jinak by byl největším polským kandidátem na prestižní ocenění Róžewicz.