Jeho kniha se ale prodávala skvěle, tím spíš, když všechny výše uvedené řeči byly především pokračováním literárního skandálu, který možná někdo dobře vymyslel, anebo se zrovna na norské knižní scéně nedělo nic zajímavého.

Larsenův román je dílo obsahově pozoruhodné, umělecky průměrné, nicméně všeobecně vděčné k tomu, aby se o něm diskutovalo. Příběh tří kamarádů, které zajímá především počet žen, s nimiž se vyspali, by se totiž mohl odehrát kdekoli. Troufám si tvrdit, že mužů, kteří si o svých sexuálních skalpech dělají poznámky, ba je dokonce číslují a sportovně kráčejí k co možná nejvyšší hodnotě, je i v České republice pár stovek, možná tisícovek.

Ve světě mužů je to prostě tak, pročež lze Larsena chválit především za to, že téma uchopil a učinil z něho příběh.

Jako by jej ale v první části knihy musel neustále obhajovat. Píše opakovaně o pohnutkách svých hrdinů, objektivně poukazuje i na řadu jejich neúspěchů, jednoho z nich dokonce udělá méně schopným, a dovoluje jim chvástat se i mudrovat o sexuálních vztazích, až je to otravné.

Přidanou hodnotou je jen to, že ony vztahy nejsou láskyplné, ale pouze sexuální. Pokud se do nich jakýmkoli způsobem dostane skutečná láska, pak jsou jen prostředníkem k tomu, aby některá z postav knihy zapochybovala a snad se i trochu trýznila. Netrvá to ale dlouho. Téma je jasné... Příběh v klasickém smyslu slova přichází až ve druhé části knihy.

Larsen napsal Holokoulí za muže a snažil se o objektivitu, jaké jen může muž posedlý honbou za sexuálními zážitky dosáhnout. Z toho pohledu objasňuje, jakou úlohu mají v moderním světě sexu muži a jakou ženy. Kontroverzi ale vytváří jenom v tom.

V českém překladu je román napsán velmi volně. Neomezuje se spisovnou češtinou, v souvislosti se světem, ve kterém se odehrává, by to ostatně bylo trochu komické. Pravopisné chyby, které v překladu jsou, ho ale moc sexy nedělají.

Mads Larsen: Holokoulí
Frey Press/Marenčin PT, přeložila Dana Ahern, 268 str., 224 Kč

Celkové hodnocení 65 %