Druhou část expozice tvoří fotografie z prostředí britských letišť, na kterých působili čeští letci ve službách RAF za druhé světové války. Proto nese výstava název Zoufalství a naděje, který vyjadřuje dva póly jedné tragické historické události.

Sitenský má cit pro danost situace. Proto jsou snímky z březnových dnů citově zabarvené. Bere nás za ruku a vodí ulicemi, vzduchem plují vločky a v éteru je cítit beznaděj. Postavy lidí jsou neostré a zamžené oponou vloček. Napadne nás, že se pozorovatel dívá očima plnýma slz.

Tak takhle vypadala okupace v roce 1939.

Tak takhle vypadala okupace v roce 1939.

FOTO: katalog výstavy

A najednou střih. Anglie a letiště. Ostrovy a piloti plni nové naděje. Sitenský i tam prochází mezi nimi a díky tomu je nová motivace všech zúčastněných doslova hmatatelná. Portrét štábního kapitána Aloise Vašátka, který byl později použit i na poštovní známky, je portrétem antického hrdiny, který se hrdě staví proti nebezpečí. Má však i tragický rozměr, protože osud dal pilotovi už jen deset měsíců života.

Stíhač, který nasedá do kabiny letounu Hurricane, má nad sebou temná zlověstná mračna. Ta se však začínají trhat. Lepší symboliku snad nelze vymyslet. Podobně působí siluety zlověstně potemnělých strojů na sněhobíle zasněžené nekonečné ploše letiště. U těchto snímků se musí člověk chtě nechtě zastavit a zamyslet se. Nad osudem lidí, kteří bojovali za svobodu tohoto národa a kteří se vděku dočkali až po mnoha letech.

Jistý důstojník české armády prohlásil na adresu našich západních pilotů: „Můžeme jim postavit pomníky a dát jim nějaká vyznamenání. Ale nikdy jim nebudeme moci splatit to, co pro naši vlast a pro nás všechny udělali.“ Zmíněná expozice by mohla část nekonečného dluhu umazat. Fotograf Ladislav Sitenský už svůj kousek splatil, zbytek čeká na ostatní.

Ladislav Sitenský: Zoufalství a naděje
Strahovský klášter, Praha, do 28. dubna

Celkové hodnocení 85 %