Hlavní obsah

Jakub Ondra: Umím se vžít do kůže cizího člověka

Právo, Jaroslav Špulák

Devatenáctiletý písničkář Jakub Ondra se nedávno prezentoval prvním singlem a videoklipem s písničkou Malý princ. Vystupuje nejenom v klubech, ale i v ulicích Prahy. Byl také hudebním hostem ceremoniálu předávání žánrových cen Anděl 14. března v pražském Paláci Akropolis.

Jakub Ondra hrává v Praze na ulici.Video: Universal Music

 
Článek

V minulosti jste byl členem sboru Bambini di Praga. Je to dobrá průprava pro kariéru písničkáře?

Byla to rozhodně dobrá zkušenost. Hodnotím to tak ale až teď. Když mi bylo osm let, nechtěl jsem tam chodit. Byla tam spousta holek, kluci jsme tam byli jenom tři, a to mě nebavilo. K holkám jsem ještě neměl moc vztah. Chodil jsem tam ale čtyři roky.

Byl jste s Bambini di Praga v zahraničí?

S Bambini di Praga ne, ale v patnácti jsem studoval na střední škole v Nizozemí. Můj táta tam pracoval a já za ním na rok odjel. To byla také skvělá zkušenost. Nejdřív jsem neuměl anglicky a byl pro mě problém se adaptovat. Postupem času jsem to ale zvládl, našel jsem si tam kamarády, a dokonce přítelkyni. Byl jsem spokojený. Nakonec tam ale táta skončil, já se rozešel s přítelkyní a vrátili jsme se do Prahy.

Věnoval jste se v Nizozemí hudbě?

Ano. Počínání v Bambini di Praga nepovažuju za žádné muzicírování, proto jako začátek své hudební cesty chápu pobyt v Rotterdamu. Vznikly tam mé první skladby. Napsal jsem je v době, kdy jsem se rozešel s přítelkyní. To byla velká autorská inspirace.

Stojíte si za tehdejšími písničkami dodnes?

Je to zajímavé, ale připadá mi, že jsou v lecčems vyzrálejší než ty, které píšu teď. Možná je to tím, že jsem až moc v pohodě. Nemám žádné problémy, bydlím sám, mám kamarády, ve škole to zvládám, nevyhledávám konflikty. Snažím se tedy alespoň příběhy a inspirace pro písničky vyhledávat u jiných lidí.

Je důležité, aby ve vašich písničkách příběhy byly?

Když jsem začínal skládat, byly v nich spíš volné asociace a pocity. Teď se do nich víc snažím dostat ten příběh. Je to asi tím, že při hraní na ulici potkávám spoustu zajímavých lidí, od kterých si nechávám příběhy vyprávět. Některé jsou velmi inspirativní a dávají mi dobré náměty.

Je snadné napsat písničku z příběhu, který jste osobně neprožil?

Myslím si, že oplývám darem empatie, takže se dokážu snadno vžít do kůže cizího člověka. Dokonce mě některé zážitky bolí mnohem více než toho, který jimi prošel. Občas je mi při jejich poslechu hrozně špatně.

V létě jsem šel přespat na Kampu. Bez telefonu, kytary a cenných věcí, o které bych mohl být okraden. Šel jsem tam se záměrem povídat si s bezdomovci, kterých tam byla spousta. Jeden z nich byl Karel – říkejme mu tak. Vyprávěl mi svůj příběh o tom, jak všichni jeho blízcí, manželka i děti, zemřeli při autonehodě a on tak v jedinou chvíli přišel úplně o všechno. Zlomilo ho to natolik, že nebyl schopen pracovat, zhroutil se a skončil na ulici.

Před pár týdny jsem se dozvěděl, že nežije. Nastoupil prý do tramvaje, ze které ho řidič vyhodil a on venku v mrazu umrzl. Napsal jsem o tom písničku, která ani nemá refrén. Má jen sloky.

Co vás přivedlo k hraní na ulici?

Začal jsem s tím už v Nizozemí. Přitáhla mě k tomu touha se vyjádřit a zkusit udělat něco nového. Chtěl jsem také vědět, jak na to budou lidé reagovat. V Nizozemí jsem neměl šanci hrát v klubu, a tak jsem šel hrát na ulici. Zpíval jsem coververze a své první písničky v angličtině i češtině. Ohlasy byly veskrze dobré a motivovaly mě k tomu hrát na ulici dál. Když jsem se pak vrátil do Prahy, bylo to pro mě už přirozené.

Jaké bylo vaše první hraní na ulici?

Byl jsem strašně nervózní. Klepal se mi hlas, ale ve velice krátké době přišla tak obrovská podpora od lidí kolem, že tréma zmizela.

Inspiruje vás při psaní i literatura?

Miluju literaturu a samozřejmě mě hodně inspiruje. Když mám například možnost vidět film, který byl natočen podle nějaké knižní předlohy, raději si přečtu knihu. Mám v repertoáru písničku Pěna dní, kterou inspirovala stejnojmenná kniha Borise Viana. Můj aktuální singl se jmenuje Malý princ, který je inspirovaný dílem de Saint-Exupéryho.

Ta písnička je vlastně váš start…

Přesně tak. Malý princ je skladba, kterou jsem napsal jako úplně první, tedy v patnácti letech v Nizozemí po rozchodu s dívkou. Nechtěl jsem pohřbít svou nejstarší tvorbu, a to se týká i dalších skladeb. Budu tedy pokračovat takříkajíc chronologicky. Další písnička, kterou vydám, by měla být z těch, které jsem napsal někdy v šestnácti. Myslím, že by to mělo být tak za čtvrt roku. V létě bych pak chtěl vydat první album.

Reklama

Výběr článků

Načítám