Narazili jste někdy na problém, jak propojit středověký chorál a improvizace?

Na žádný velký problém jsme naštěstí nenarazili. Zčásti šlo o intuitivní proces, ale za společnou hudbou je také spousta příprav. Program byl velmi detailně promyšlený.

Rozhodně nejde o prvoplánové spojování dvou hudebních světů, ale spíše o vyprávění jednoho příběhu dvěma hudebními jazyky, které se mohou vzájemně prolínat.

Co vám vlastně jako současnému hudebníkovi přináší středověký chorál a čím vás inspiruje téma Apokalypsy?

Středověký chorál je především krásná hudba, která mým uším zní občas současněji než hudba stará třeba 200 let. Je to hudba nadčasová a ryzí, jde o nádherný zdroj inspirace.

Apokalypsa představuje opravdu velké téma – tak široké, že je těžké jeho smysl vystihnout v pár větách. Nicméně text byl velmi inspirativní svojí obrazotvorností, vizemi někdy těžko představitelnými, které se mohly zajímavě odrážet právě v hudbě. Vždyť hudba též vytváří obrazy těžko uchopitelné do slov.

Hodně jste hrával v Polsku. Jak pokračuje vaše spolupráce s Agou Zaryan?

Na její poslední desce jsem se sice nepodílel, natočila ji výhradně s vynikajícími americkými muzikanty, ale hrajeme spolu pořád. Jde o dlouhodobou spolupráci, která dobře funguje.

Když Aga Zaryan koncertuje po Evropě, tak se stabilní kapelou, do které patřím. Zmínila i nahrávání další desky. Ale ani ona nemá v poslední době tolik koncertů jako dříve. V polském hudebním životě je trochu cítit ekonomická krize.

Krizi řeší někteří jazzoví muzikanti třeba levnějšími sólovými recitály. Neplánujete něco podobného?

Mám rád sólové recitály, baví mě hrát sám. Ale nechci se úplně podřizovat ekonomickým požadavkům.

Raději budu hrát méně často hudbu, kterou chci doopravdy dělat, a k tomu třeba víc učit, aby bylo na živobytí, než abych začal hrát rutinně.

Jsem rád, že se navzdory trendům podařilo zorganizovat právě relativně drahý projekt s Tiburtina Ensemble, ve kterém vystupuje jedenáct lidí, ačkoli koncertů nemáme tolik, kolik bychom chtěli.