Rok festivalových změn a šetření

Nejzajímavější byla organizační rošáda ve dvou pražských festivalech Dvořákova Praha a Struny podzimu, které najednou po náhlém odstoupení Vladimíra Darjanina z vedení prvního se spojily pod stejným vedením s Markem Vrabcem v čele, ale zachovaly programovou odlišnost. Další festivaly (Český Krumlov, Litomyšl) musely zeštíhlit program, což souvisí s tolik probíranou otázkou finančních podpor a grantů.

Z uměleckého pohledu je nejsmutnější zprávou roku rezignace dirigenta Jiřího Kouta ze zdravotních důvodů na šéfovství Pražských symfoniků FOK, a tak tento orchestr čeká období hledání nového šéfa.

Je pozoruhodné, že i za takovýchto podmínek stále existující festivaly a programové cykly souborů zachovávají vysokou úroveň a nabízejí publiku hodnoty, na které dokonce neplatí ani vyhlašovaná návštěvnická krize, a sály jsou stále plné.

Česká filharmonie stabilizovaná pod Jiřím Bělohlávkem dokončila letos cyklus nahrávání Dvořákových symfonií a její koncerty během roku i s dalšími dirigenty prokazují vynikající formu (Byčkov, Nagano, Metzmacher, Luisi), obrovský ohlas měly i její tři programy s Bobbym McFerrinem.

Stále více pronikají do zahraničí i mimopražské orchestry a doprovázejí turné světových pěveckých hvězd.

Mezi festivaly si stále drží vedoucí postavení Pražské jaro, ale i další - z mimopražských Moravský podzim, Smetanova Litomyšl či MHF Český Krumlov - se odehrávají před plnými hledišti a často i s hvězdami typu Valerije Gergijeva či Eleny Garanči.

Nesmíme opomenout stále trvající fenomén pěveckých gala s osobnostmi, jakými jsou Rolando Villazón, Cecilia Bartoli či Joyce Di Donato. Právě její koncert barokních árií lze směle označit jako událost roku.

Zmíněná fúze Strun podzimu a Dvořákovy Prahy se zatím neprojevila záporně, příští rok již bude mnohem zajímavější.

Pochvalme za stále objevnější mezižánrový program i Prague Proms, které uvedly prvotřídní Lincoln Center Jazz Orchestra trumpetisty Wyntona Marsalise.