Jak jste se stal filmovým hudebním skladatelem?

Byla to téměř náhoda. Když jsem skončil studium na římské konzervatoři a potřeboval jsem do práce, začal jsem skládat a aranžovat hudbu pro televizi a rádio. Po nějaké době mě vyzval režisér Luciano Salce, abych složil hudbu k jeho filmu. Tak začala má kariéra filmového hudebního skladatele. Musím říci, že pracovat pro film bylo a je velmi vzrušující, protože mi to dává možnost experimentovat s myšlenkami a nápady.

Jak byste popsal ideální spolupráci s filmovým režisérem?

Musí to být spolupráce založená na absolutní důvěře. Během své kariéry jsem se o tomto mnohokrát přesvědčil. Když režisér důvěřuje skladateli, výsledek pak může být dokonalý.

Nejslavnější filmy, ke kterým jste skládal hudbu, jsou westerny Sergia Leoneho. Mluvil vám do práce a snažil se vás nějak usměrňovat?

Musím říct, že mi do mé práce nijak nemluvil, protože neměl takovou hudební představivost. Jeho zásadní režisérskou kvalitou bylo, že moc dobře věděl, co je pro jeho filmy nejlepší. Proto jsme spolu tak dobře vycházeli. Má hudba byla pro jeho filmy ideální.

Poslouchají dnes lidé filmovou hudbu stejně jako dříve?

Abych pravdu řekl, téměř všechno, co vypustí Hollywood je kasovní trhák. Znamená to tedy, že lidé stále rádi chodí do kina a tím pádem i poslouchají hudbu.

V roce 2007 jste obdržel Oscara za celoživotní dílo a přínos světové kinematografii. Bylo to pro vás zadostiučinění v souvislosti s tím, že jste tu cenu do té doby nezískal?

Musím se přiznat, že ano. Strašně si toho vážím a je mi velkou ctí, že tu sošku doma mám. Byl to jeden z nejúžasnějších dnů mého života. Víte, ten, kdo doma Oscara má, získal určitý druh uznání. Ta cena znamená, že jste něco dělal dobře.

Jakým způsobem pracujete při skládání hudby k filmům?

Nikdy film nevidím dopředu. Obvykle se podívám jen na hrubou nebo finální verzi snímku. Je to ale různé, někdy skládám ještě před tím, než režisér natočí první záběr.