Poslední album Aftershock je už na první pohled zajímavé tím, že obsahuje čtrnáct skladeb, což nebývá u této kapely zrovna běžné.

Sám Kilmister kdysi mluvil o tom, že cílem Motörhead je každoročně předhodit lačným fanouškům deset rychlých a tvrdých písní. Pokud tím chtěl tedy říci, že styl se u téhle kapely nebude nijak měnit, tak mu to musíme věřit.

Koneckonců novinkové album mu cele dává za pravdu.

Pokud někdo slyšel nějakou předešlou desku britských veteránů, slyšel vlastně i Aftershock. Není na ní nic, co by posluchače znalého muzikantského vkusu páně Kilmistera zvedlo ze židle.

Čeká vás stále stejná syrová rocková písnička s občasnými přesahy do archaického heavy metalu, syrového blues či výtržnického punku. Třeba skladba číslo čtyři End of Time by mohla sloužit jako vzorová kompozice Made in Motörhead.

Je opatřená rychlým a tažným kytarovým riffem, hřmotným motorem bicích a chraplavým vokálem, který dominuje nad tím vším. Hulákavý refrén pak zavrtá skladbu do šedé kůry mozkové řadového posluchače a udělá mu tam z ní hit.

Druhým střihem, podle kterého (Kil) Mister krejčí šije, jsou na dřeň ohoblovaná bluesová vyznání (zde například Lost Woman Blues). Zdá se, že v těchto polohách jsou nakonec Motörhead mnohem přesvědčivější a uvěřitelnější.

Jenže skalní příznivci od nich očekávají rychlé a přímočaře jednoduché dupárny. S plnou deskou nostalgického blues by asi Lemmy u nich nepochodil.

Tím se dostáváme k zásadní otázce. Může vůbec kapela, která si za léta hraní vybudovala jasně čitelný styl, svůj výraz ještě někam posunout? Není tak trochu v kleštích svého vlastního hudebního úspěchu? Vzpomeňme na to, jak dopadli věhlasní Kiss, když začali kdysi koketovat s tehdy moderním stylem grunge. Se zlou se potázali a vrátili kolo dějin zpět.

Čekalo by totéž i skupinu Motörhead? Bezpochyby ano. Staří fanoušci by se od ní odklonili a na nabírání nových příznivců už nemá Lemmy čas (vždyť se narodil v dávném roce 1945) a asi ani sílu.

Všechny tyto faktory musíme chápat a respektovat. Nicméně vnímat pořád to samé (byť dobře podané), je přece jen unavující. Zkrátka a dobře, kdo má zažitá klasická alba jako Overkill nebo Bomber, tuhle novinku vlastně vůbec nepotřebujete.

Motörhead: Aftershock
UDR, 46:58

Celkové hodnocení: 60%